NEJZDRAVĚJŠÍ WEB V ČR – 0 % tuku, 0 % cukru, 0 % koronaviru, 100 % humoru

Rabín hledá ženicha pro svou dceru.
Chce, aby do rodiny přišel zbožný mladík a tak chce nápadníky vyzkoušet.
Všem třem položí stejnou otázku:
Je šábes a tudíž není dovoleno dotýkat se peněz, ale ty jdeš po ulici
a před tebou leží šek na milion dolarů. Co uděláš?
První: Nevidím ho, protože je šábes.
Druhý: Stoupnu si na něj a počkám do zítřka.
Třetí: No… jestli je opravdu na milion, tak ho popadnu
a seru na šábes, na vás i na vaši dceru!

Aaron Karpeles zemřel a přišel do nebe. Vidí dvě brány, vpravo s cedulí „Vstup pro ty, co celý život museli poslouchat mamele“
Fronta se táhla až za horizont. Vlevo cedule „Vstup pro ostatní“ a tam není ani noha. Zamíří nalevo a anděl se ptá: „Víš jistě, že jsi tu správně?“
Aaron odpoví: „To nevím, ale mamele říkala: Až zemřeš a přijdeš do nebe, tak tam budou dvě brány. Chraň tě pánbůh, jestli půjdeš nalevo.“

Ředitel Mautner si celé odpoledne užívá u své milenky a má se vrátit domů. Mitzi se ho ptá, co řekne doma manželce…
“No, co bych jí říkal jiného, než pravdu? Jen prosím vezmi tyhle boty a venku před domem je zašpiň o trávu a hlínu…” Obleče se, špinavé boty hodí do aktovky a jede domů. Hned za dveřmi se jej manželka vyptává:
“Tak co, Robert, kde jsi byl celé odpoledne, ani nezavoláš, já tady trnu strachem…”
“No kde bych byl, Rebeko, u milenky, kde jinde? Je mladá, blonďatá, hubená, říkám jí Mizti a platím ji garsonku. A milovali jsme se dnes třikrát…”
“Že ty si nedáš pokoj s hloupými řečmi, Roberte! Podle těch bot jsi byl zase celé odpoledne na golfu…”

Potká Kohn Roubíčka.
„Mám podezření, že mě moje Sára podvádí. S nějaký lesníkem nejspíš.“
„Podle čeho tak souděj?“
„Takový drobný ale výmluvný náznaky – nemáme psa, ale na zahradě jsou občas vidět psí stopy. Sára navíc měla na kabátě psí chlupy. Taky máme poslední dobou nějak hodně zvěřiny, tuhle byl dokonce bažant. Z krámu to není. A pak jsem si všimnul, že doma ve vázách jsou častěji kytice lučního kvítí. Sousedce zařídila náklaďák dříví. Šla do fitcentra a přinesla si dvě klíšťata. U televize mi řekla, že je blbost, aby brokovnice dostřelila 100 metrů. Šátek, co nosí na nákupy, měla od smůly a jehličí. Najednou má úžasnej přehled, jaký zvířátka a kytičky jsou chráněný. Několikrát donesla košík hub, jako že nasbírala sama. Nedávno i borůvky. Vrtá mi to hlavou.“
„To já mám podobnou starost. Bojím se, že moje Rebeka mi je nevěrná s elektrikářem.“
„Proč myslej?“
„No proč, onehdá jsem přišel dopoledne domů, a v posteli nahej elektrikář.”

“Poslyš Róza, když si tě chce Izák vzít, proč se ještě neseznámil s námi, tvými rodiči?”
“Ale on říkal, že už vás někde potkal a stejně ho to neodradilo.”

Za první světové války se i Židé museli dostavit před odvodní komisi. Ve Vídni byl doktor, který za tisíc korun osvobozoval od vojenské služby.
Postup byl jednoduchý: branec vsunul doktorovi na diskrétním místě tisícovku a ten rozhodl: “Hemoroidy, neschopen.”
Jednou přišel k odvodu také chudý Žid, který potřebnou sumu neměl a vsunul doktorovi jenom stovku.
Doktor mrknul na bankovku a hlasitě pronesl: “Schopen!”
“Pane doktore”, doprošoval se chudák, “ale já mám přeci hemoroidy!”
“Ano”, odpověděl lékař, “ale příliš málo!”

Tittelbaum, starý židovský antikvář, potkal známého, který prozradil, že právě vyhodil starou bibli, kterou našel v zaprášené staré krabici.
„Vytiskl ji nějaký Gluten – cosi.“
„Snad ne Gutenberg?“ hlesl odborník.
„Ano, to je ono!“
„Vy jste vyhodil jednu z prvních knih, které byly kdy vytištěny. Jeden výtisk byl nedávno prodán v dražbě za půl milionu dolarů!“
„Nemyslím si, že tato kniha za něco stála,“ odpověděl muž. „Měla všechny okraje počmárané poznámkami od nějakého chlápka jménem Martin Luther.“

Paní Rosenbaumová nebyla zrovna oblíbený zákazník. Když vešla do obchodu s potravinami, prodavačka očekávala problémy.
“Dejte mi dvě libry pomerančů,” požádala prodavačku, “ale každý kus zabalit zvlášť.”
“A tři libry třešní a každou zabalit zvlášť do papíru.”
Prodavačka zatnula zuby, ale nakonec to udělala.
“A co je v tom pytli?”, zeptala se paní Rosenbaumová a ukázala do rohu.
“To jsou rozinky,” prohlásila prodavačka, “ale ty nejsou na prodej!”

Sotva přišla upomínka, sedl si Porges ke stolu a napsal tento dopis:
Velectěný pane!
Dovolil jste si mi napsat drzý dopis. Upozorňuji Vás, že během roku ukládám všechny nezaplacené účty do obálky a vždy na nový rok jeden z nich vytáhnu a ten pak slavnostně zaplatím. Napíšete-li mi ještě jednou podobný dopis, jste navždy ze slosování vyloučen.
S veškerou úctou Porges.

Nejhorší obavy z vedlejších účinků RNA vakcín se v Izraeli naplnily – po druhé dávce šedesáti procentům mužů a deseti procentům žen dorostla přes noc předkožka.

Chceš víc humoru?

Máš rád humor a chceš ho dostávat až do schránky? Předplať si náš humoristický časopis Tapír