NEJZDRAVĚJŠÍ WEB V ČR – 0 % tuku, 0 % cukru, 0 % koronaviru, 100 % humoru

Kategorie:

Čoveče, ten osud je hrozně nemilosrdnej. Celejch pětadvacet let jsme byli s mojí ženou šťastný a potom…
Co? Co se stalo potom?
Potom jsme se seznámili.

Manželka přijde domů a tam v kuchyni pije kávu cizí žena.
Začne křičet na manžela, co to má znamenat.
Muž jí povídá: „Nekřič na mne, ta paní přišla za tebou.”
Manželka odpoví: „Hej, ty kurevníku, za mnou? Vždyť’ já ji vůbec neznám! Vymyslete si něco lepšího!”
Muž ji v klidu povídá: „Tak když ji neznáš, já vás tedy seznámím. Je to žena tvého milence…”

Manželka přišla s nápadem, že bychom v posteli mohli zkusit použít nějaké „hračky”. Trochu mne zklamal její nezájem, když jsem přinesl svůj papírový model tanku, který jsem lepil dva roky…

Chlap vstoupí do ložnice s kozou v náručí. Jeho žena leží na posteli a čte si knížku. „Koukej miláčku, tohle je ta kráva, se kterou píchám, když se tobě nechce.” Žena mu odpovídá: „Kdybys nebyl takovej idiot, tak víš, že je to koza!” „Kdybys nebyla taková namyšlená, tak si všimneš, že se nebavím s tebou…”

Přijde chlap do cukrárny a povídá:
„Prosil bych jednoho indiánka.“
Prodavačka bez zaváhání:
„UVÁ UVÁ UVÁ VAVAVAVAVAVA. Osm korun prosím“

Premiant základní školy je na chodbě za maličkost hystericky napomenut učitelkou. Při odchodu mu neopatrně v šeptu uklouzne: „…pí*a jedna…”
Je proto nemilosrdně odveden do ředitelny, kde učitelka požaduje jeho kategorické potrestání.
Ředitel: „Tak nám Josefe řekni, co jsi to říkal před chvilkou na chodbě.”
Žák: (Mlčí.)
Třídní učitel: „Víš, paní učitelka tvrdí, že jsi říkal takové ošklivé slovo. Ale možná tě jen špatně slyšela. Neříkal jsi náhodou úča jedna?”
Učitelka: „To teda neříkal. Nebo říkal, Josefe?”
Ředitel: „Stačí, když se přiznáš, že jsi říkal úča jedna, dostaneš poznámku do žákovské a můžeš jít.”
Třídní učitel: „Jinak bychom se museli domnívat, že jsi říkal něco mnohem horšího a musel bys dostat ředitelskou důtku.”
Učitelka: „Žádnou důtku, budu kategoricky žádat o dvojku z chování!”
Třídní: „No tak, Pepo, řekni, žes říkal úča, a všichni si oddechneme.”
Zástupce: „No tak, Pepíku, takový bystrý a slušný hoch…”
Žák: (Mlčí.)
Učitelka: „Dostaneš dvojku z chování!”
Třídní: „Proč to neřekneš?”
Žák: (plačtivě) „Protože lhát se nemá!”
Učitelka: „Takže je to jasný, pane řediteli, řekl TO!”
Ředitel: „Řekls TO?”
Žák: (Mlčí a klopí oči.)
Třídní: (ve snaze pomoci mu) „Možná, že se tak u vás doma normálně mluví, a že ti to proto vyklouzlo. To by byla polehčující okolnost a spravila by to důtka.”
Učitelka: „Kategoricky trvám na dvojce z chování!”
Ředitel: „Rozmysli si to dobře, Pepo, víš, co je to polehčující okolnost?”
Žák: „Ano, prosím.”
Ředitel: „Takže, mluví tak u vás někdo?”
Žák: „Ne, prosím.” (Otce tato slůvka sice několikrát slyšel vykřikovat u televizních zpráv, ale udávat přece nebude…)
Učitelka: „Jasná dvojka z chování. A navíc budu žádat, aby vaši rodinu navštívila sociální pracovnice, a zjistila, v jakých to žiješ poměrech, že máš takovéhle výrazy. Kdepak dělá tvá maminka?”
Žák: „Učí na střední škole.”
Učitelka: (sarkasticky) „A tatínek nejspíš taky, co?”
Třídní: „Ne, kolegyně, jeho tatínek je docentem na univerzitě.”
Učitelka: „No, ještě lepší. Tak odsud vypadni, a pamatuj si, že tě dvojka z chování nemine. A v osmičce na konci roku to znamená, že se nedostaneš na školu. Na žádnou! Budeš někde zametat ulice!”
Žák: (Odchází s vyděšeným výrazem.)
Třídní: „To je náramně složitý problém.”
Učitelka: „Jaký problém? Na té dvojce z chování trvám!”
Ředitel: „Víte, paní kolegyně, tady jde o to, že my mu ji vlastně dáme za pravdomluvnost.”
Učitelka: „No dovolte!”
Ředitel: „Ale ne, tak jsem to nemyslel. To co řekl, je jistě hanebné. Ale kdyby nám tady zalhal, a trval na tom, že řekl úča, tak vyvázl s poznámkou.”
Třídní: „A protože nelže, dostane dvojku z chování.”
Učitelka: „Tu dvojku dostane za to, co řekl, a basta!”
Ředitel: „Jistě, pochopte ale, že jsme se octli v divné situaci. Je to velmi dobrý žák. Řekl, co neměl. A pak toho jistě litoval. Ale pokud mu dáme dvojku z chování, tak to je signál, že příště má lhát, …zvlášť když jsme ho k tomu naváděli.”
Třídní: „No, ono z hlediska praktického života to je celkem dobrá lekce…”
Učitelka: „Tedy pánové, já nevím, o co vám jde, já v tom žádný problém nevidím, na té dvojce z chování trvám, a teď už musím do hodiny, nebo mně ti zasraní parchanti, udělají ze třídy kůlničku na dříví!” (Odchází.)
Ředitel a třídní (jednohlasem): „Pííí*a jedna!”

Manželé u rozvodu:
Pane navrhovateli, to nemáte se svou manželkou skutečně žádnou, ale opravdu žádnou společnou vlastnost?
Nó… vlastně jednu jo. Oba dva nechceme kouřit péro!

Lord s lady mají svatební noc. Lady už leží jen tak na posteli a v tom přichází lord z koupele a praví: „Lady, mám na Vás velkou prosbu, můžu si Vás prohlédnou.” „Ale jistě, vždyť jsme manželé.” Lord bedlivě, zkoumá tělo, a pak praví: „Lady mohla by jste se laskavě obrátit na bok.” „Pro tebe choti, udělám vše na světě.” Lord dál bedlivě zkoumá tělo, a po chvilce zase praví: „Lady mě to připadá trapné, ale mohla by jste se obrátit na druhý bok?” „Ráda to pro Vás lordstvo udělám. Mohlo by mi Vaše lordstvo říct, co vlastně hledá.” „Jistě lady, přátelé z klubu říkali, že by zde měl být nějaký otvor.”

Vpadne chlap večer do hospody, objedná si pivo, vypije ho jedním lokem a žádá o další. To se opakuje pětkrát. „Vy máte pěkně velkou žízeň,” povídá hospodský. „No, já venku souložím v autě s nějakou ženskou a ona je hrozně vášnivá, já už vůbec nemůžu” odpoví chlápek. „Sakra, to bych si taky dal říct,” „Tak já to za vás tady vezmu, běžte, ona to ve tmě nepozná.” Hospodský zaleze do auta a začne si to s tou ženskou rozdávat. V tom jde okolo policajt, zasvítí do auta a křičí: „Co to tady děláte?” Hospodský povídá: „Ale, souložím tu s manželkou.” „Omlouvám se, to jsem nevěděl.” povídá policajt. Hospodský na to: „Já taky ne, dokud jste nerozsvítil.”

U soudu: „Babičko, tak nám povězte, jak se to všechno seběhlo?” Babička: „No, jdu takhle parkem, sluníčko krásně svítilo a hřálo, tak jsem se posadila na lavičku. Po chvilce šel kolem mladík, takový pohledný a sedl si vedle mně. Po minutě se přisunul blíž a vzal mě kolem ramen.” Žalobce: „Bylo vám to nějak nepříjemné?” Babička: „Ne, vzpomínala jsem, jak to bylo krásné, když jsem byla ještě mladá.” Soudce: „A co následovalo dál?” Babička: „Potom mi začal jednou rukou rozepínat halenku a když jsem se nebránila, tak mi druhou začal sunout pod sukni ke kalhotkám. Když už se mně tam málem dotknul, pustil mne a zakřičel: Aprííl! Tak jsem ho zabila, hajzla jednoho!!!”

Chceš víc humoru?

Máš rád humor a chceš ho dostávat až do schránky? Předplať si náš humoristický časopis Tapír