E-tapír - Úvodní stránka
Nevíš, co hledáš?
Víš, že máme i tištěný časopis?
Chceš zde mít také vtip?
Chceš podpořit e-tapír?
Výstava kresleného humoru Hradec Králové
Nejnovější psané vtipy:
Před ruinou rodinného domu stojí dva muži. Majitel domu a šéf stavební firmy. Majitel
domu říká:
,, Potřeboval bych dům po mejdanu rychle uvést do původního stavu, než se manželka
vrátí z lázní…!”
Prodejce aut přesvědčuje klienta o výhodách luxusního vozu: „Pane, tohle auto je bezporuchové. Naprosto! Vidíte všechna ta tlačítka na palubní desce? Těmi se to všechno ovládá.“ „Na co je to červené tlačítko?“ „Ehm, víte, tohle auto je naprosto spolehlivé. Tím stříbrným tlačítkem se seřizuje tuhost řízení.“ „Dobře, ale na co je to červené tlačítko?“ „Víte, ech, tohle auto vás nikdy nezradí. Bude fungovat ve dne v noci, za každého počasí.“ „Já vím, ale na co sakra je to červené tlačítko?“ „No, víte, zkuste si představit tu nemožnou a neuvěřitelnou situaci, že by vás to auto zradilo. V takové chvíli stačí zmáčknout tohle červené tlačítko a jedete dál.“ „Takže to znamená, že tohle auto…“ „Ne, ne. Podívejte, chlap nemůže otěhotnět, že jo? No, ale pro případ, že by se stalo nemožné a on otěhotněl… už má prsní bradavky.“
Vyšel nový tapír
Navštiv náš e-shop
NAŠI KRESLÍŘI
Náhodný vtip
V době Dušiček kráčí po hřbitově vdova Koutná a potká známého.
„Byla jste se podívat za manželem?“ ptá se jí.
„Byla, ale už mě to dost zmáhá.“ „Vždyť to máte na hřbitov jen kousek.“
„O tu cestu nejde, ale problém mi dělá to, než se k němu prokopu!“
Život v klášteře
Jeden mladý mnich se rozhodl, že odejde do horského kláštera a podstoupí těžkou zkoušku mlčenlivosti, která mu dovoluje říci jen dvě slova za deset let. Po prvních deseti letech jde za otcem představeným. Vejde do kanceláře,
otec přikývne a on povídá: „Mizerné jídlo!“
Otec znovu kývne a ukáže rukou ven. Mnich tedy odejde. Uplyne dalších
deset let a audience se opakuje. „Tvrdá postel!“ zlobí se mnich.
Konečně, po třiceti letech, mnich předstoupí před otce se zamračenou
tváří a říká: „Odcházím odtud!“
A otec se jen tak mírně usměje: „Ani se nedivím. Co jste tady, pořád si
jenom stěžujete.“