NEJZDRAVĚJŠÍ WEB V ČR – 0 % tuku, 0 % cukru, 0 % koronaviru, 100 % humoru

Ateista rybaří na jednom skotském jezeře, když najednou jeho člun napadne Lochnesská příšera.
Jedna rána ocasem a chlápek i s člunem vylétl deset metrů do vzduchu.
Příšera otevřela tlamu, aby ho chytla.
On v úděsu zařval: “Ach, Bože, pomoz mi!”
Z nebe se ozve hromový hlas: “Myslel jsem, že ve mě nevěříš!”
“Ale no tak, Bože, nech toho! Před dvěma minutama jsem nevěřil ani na Lochnessku!!!

Nastal Armagedon. Miliardy lidí se shromáždily před nebeskými branami a čekaly.
Z nebes se ozval otcovský hlas: „Vítejte v nebi.
Ženy se shromáždí k individuálním pohovorům před branami jedna až pět.
Muži budou odbavováni následovně: ti, kteří byli v rodinách dominantní,
seřadí se před bránou číslo šest. Ti, kteří byli doma ovládáni,
seřadí se před bránou číslo sedm.“ Nastane velký mumraj, až jsou všichni v řadách. Před bránou ovládaných mužů je sto kilometrů dlouhá fronta.
Před branou dominantních mužů stojí jediný. Z nebe shůry se ozve nahněvaný, ale stále otcovský hlas: „Co to s vámi je, muži? Měli byste se za sebe stydět!
Stvořil jsem vás k obrazu svému – a vy jste všichni byli pod pantoflem!“
Obrátil se k onomu jedinému muži před bránou dominantních:
„Měli by se od tebe učit, můj synu! Řekni jim, jak jsi to dokázal,
že jediný stojíš před branou dominantních mužů?“
Muž se chvíli ošíval a pak povídá: „Mě sem postavila moje stará.“

Ze všech chlapů na zemi
jsou nejlíp na tom bozi.
Z nebeských výšin čumí
ženským mezi kozy!

Přijde paní s dítětem k faráři a ten se ptá:
“Opravdu to dítě chcete pokřtít?
Nebylo by lepší ho obětovat?”

Před nebeskou bránou postává hlouček lidí a klopí zraky. Po očku pozorují ty, kdo vcházejí dovnitř, a šťouchají do sebe:„Já ne, ty se běž zeptat…“
Svatý Petr vyhlédne a pobaveně povídá:
„Á, ateisti, pěkně vítám! Vy si teď musíte připadat jako úplní idioti, co?“

Na molu u jezera sedí Marie a Josef. Komíhají nohama ve vodě. Před nimi se po hladině prochází nešťastný Ježíšek a se slzami v očích říká:
„Mamí, já se chci taky koupat!“

Svět byl již několik dní stár, když si Hospodin zavolal Adama.
“Je čas, abyste započali proces zaplňování země svým potomstvem. Dnes zkusíš políbit Evu.”
Adam souhlasil, ale “Pane, co je to ‘políbit’?” A Hospodin mu dal malou nalejvárnu.
Druhého dne Adam referoval: “Díky, Pane, pěkné to bylo.”
Hospodin na to: “To byl jen začátek. Dnes zkusíš Evu hladit a objímat.”
Adam potěšeně souhlasil, ale vyžádal si novou instruktáž.
Třetího dne Adam hlásí: “Začíná se mi tu líbit, Pane. Další rozkazy?”
Hospodin na to: “Nechval dne před večerem. Dnes půjde do ostrého. Budeš se s Evou milovat.”
Adam v zajímavé předtuše radostně souhlasil, ale opět žádal vysvětlení. Byl poučen, nečekal do večera, popadl Evu a rychle vyhledal soukromí. Za chvíli se ale přišoural před Hospodina s jedinou otázkou na rtech:
“Pane, co je to ‘bolení hlavy’?”

Rabín Pinchik konečně očekával přírůstek v rodině.
Radost to byla všeobecná, a tak rabín využil příznivého rozpoložení na obci
a požádal o zvýšení platu.
V takových záležitostech jdou ale emoce stranou,
a tak byla na obci velká schůze a bylo proneseno mnoho řečí.
Nakonec bylo schváleno pravidlo, že jak se bude rozrůstat rabínova rodina,
bude se zvětšovat i jeho plat.
A tak šly roky a rabínova výplata pěkně kopírovala jeho vzrůstající rodinu.
Pátý přírůstek do rodiny, šestý přírůstek – ale při sedmém se už zase držela
na obci velká debata, jestli to není moc, a jak to může pokračovat,
a co by tento rabínův apetit mohl znamenat pro obecní kasu.
A padalo mnoho argumentů a byly vedeny mnohé řeči, až se nakonec
z řečniště ozval rabínův patetický výlev: „Mít děti – to je vůle Boží!“
Chvíli bylo ticho. Pak se zezadu ozval tichý hlas:
„Když sněží, nebo prší, tak je to taky vůle Boží.
Proto ale nosíme pláštěnky.“

Mojžíš bere hůl na dlouhý odpal, odpálí, míček letí, letí, už už padá do vody, když tu se voda rozestoupí, míček se odrazí ode dna a dopadne na green. Mojžíš ho dojde a doťukne do jamky.
Na řadě je Ježíš. Odpálí, míček padá do vody, ale nepotopí se. Ježíš přejde po hladině až k němu, odpálí a míček padá do jamky.
Hraje pán v kostkovaném saku. Odpálí, míček letí, padá do vody. V tom ho zachytí ryba do tlamy. Než se stačí ponořit, uloví rybu dravý pták a letí
s ní i s míčkem pryč. Ozve se výstřel, myslivec střílí po ptákovi. Netrefí, ale pták se lekne, pustí rybu, ryba pustí míček a ten spadne do jamky.
Ježíš se v tu chvíli podívá na nebe a říká:
„Ty vole, tati, tak přišli jsme si zahrát, nebo machrovat?“

Chceš víc humoru?

Máš rád humor a chceš ho dostávat až do schránky? Předplať si náš humoristický časopis Tapír