Sousedovic kluk se dle množství pyrotechniky rozhodl jednou provždy ukončit řeči o tom, že je samá ruka, samá noha.
NEJZDRAVĚJŠÍ WEB V ČR – 0 % tuku, 0 % cukru, 0 % koronaviru, 100 % humoru
Sousedovic kluk se dle množství pyrotechniky rozhodl jednou provždy ukončit řeči o tom, že je samá ruka, samá noha.
„Mami, to maso mi nechutná. Můžu ho dát našemu psovi?”
„Ne miláčku, tohle je náš pes!”
Do kovárny přijde návštěvník a co nevidí. Kovář si položí svůj úd na kovadlinu, udeří do něho velikým kladivem a děsně zařve.
„Co to, proboha, děláte?!“ diví se host.
„Co dělám?“ rozvážně na to umouněnec, „dělám si rozkoš.“
„Rozkoš?! Jakápak tohle může být rozkoš?“
„To byste se divil. Dokážete si vůbec představit tu slast, když se někdy netrefím?!“
Koubovi dostali dopis.
Pan Kouba jej otevře a zvolá: „Safra, strejda z Kolína je mrtvý!”
„No to je dost,” na to paní Koubová, „že dal konečně taky o sobě vědět!”
Muž sedí na hřbitově u jednoho z hrobů a velice hlasitě pláče.
„Proč jsi musel umřít? Proč zrovna ty? Jak si mi to mohl udělat?“
Kolemjdoucí stařenka si k němu přisedne a soucitně se ho ptá:
„To byl váš příbuzný? Zemřel tak mladý, to je mi moc líto.“
„A to ani netušíte, jak je to líto mně.
Tenhle chudák byl první manžel mojí ženy.
Jak mi to mohl udělat!!!“
Tak umřel ten chlápek, co bydlel naproti a všechno co měl, zanechal dětskýmu domovu.
A bylo toho hodně?
Jo. Tři holky a pět kluků.
V okresním městě přijde do redakce místních novin žena požádat, aby do smutečního sloupku napsali oznámení o úmrtí jejího muže. Redaktor jí říká, že se platí deset korun za slovo. Žena zapřemýšlí a povídá: „Tak tam napište: Zemřel Jaroslav Peterka.“ Redaktor je dost zaražen a říká jí: „Paní, minimální délka smutečního oznámení je sedm slov.“ Ona se znovu zamyslí a říká: „Tak tedy: Zemřel Jaroslav Peterka, prodám Favorita r. v. 1990.“