Do kovárny přijde návštěvník a co nevidí. Kovář si položí svůj úd na kovadlinu, udeří do něho velikým kladivem a děsně zařve.
„Co to, proboha, děláte?!“ diví se host.
„Co dělám?“ rozvážně na to umouněnec, „dělám si rozkoš.“
„Rozkoš?! Jakápak tohle může být rozkoš?“
„To byste se divil. Dokážete si vůbec představit tu slast, když se někdy netrefím?!“