Pepíčkova sousedka porodila chlapečka. Ten se ale narodil bez uší.
Sousedka přivezla malého synáčka domů a pozvala na návštěvu Pepíčkovu rodinu.
Předtím, než šli na návštěvu, si tatínek zavolal Pepíčka a povídá:
“Jestli se zeptáš, proč nemá uši nebo o uších jenom
cekneš, dostaneš takový výprask, jaký jsi nezažil!”
Pepíček to pochopil a vyrazili.
Když se Pepíček podíval do postýlky povídá:
“Jé, to je krásné miminko.”
Sousedka se zaraduje a říká: “Děkuji Pepíčku, jsi moc hodný.”
Pepíček dále povídá: “A má moc krásné palečky, a kouzelný malý nosánek,
krásná očička…”
Sousedka na to: “Ty jsi ale zlatíčko, Pepíčku.”
“A vidí dobře?”, ptá se zase Pepíček.
Sousedka na to: “Doktor povídal, že je 100% šance, že zrak bude v pořádku.
Pepíček se ušklíbne a říká: “Tak to je fajn, protože kdyby potřeboval
brejličky, byl by dost v prdeli…”

Pepíček zajde za mámou a ptá se:

„Mami, můžu jít do parku?”

„Zeptej se táty.”

Pepíček se tedy nakloní k tátovi a zeptá se ho:

„Tati, koukáš se na televizi?”

„Ano.”

„Slyšela jsi mami? Táta říká, že můžu.”

Tak, co jsme to posledně probírali? Zájmena? Pepíčku, nekoukej, co kde lítá a řekni mi okamžitě nějaká dvě zájmena!
Kdo? Já?

Malý Pepíček šel poprvé do školy.
Druhý den ho maminka budí:
Pepíčku, vstávej, musíš do školy!
Cože? Ještě jednou?!

Paní učitelka se ptá ve škole dětí. “Co dělá váš tatínek”. Přihlásí se Mařenka a povídá: “Tatínek je soudce, posílá lidi do vězení.” “Dobře Mařenko a co dělá tvůj tatínek Honzíku?” “Tatínek je veterinář, léčí zvířátka.” Přihlásí se Pepíček a řekne: “Můj táta je mrtvej!” Paní učitelka se zeptá: “A co dělal než zemřel?” “Zmodral a poblil koberec!”