Neobvyklou krádež dopravního prostředku museli řešit chlupatí policisté z útvaru BOBRA 11. V pravé poledne nahlásil mašinfírer Adolf H., že mu kdosi zcizil vlak rychlíkovité konzistence se sto šedesáti cestujícími, chlebem se sádlem a bandaskou melty na palubě. Policisté z útvaru BOBRA 11, po důkladném čenichání, chytili stopu a torzo pohřešovaného vlaku, po následné přestřelce mezi sebou objevili v pražském tunelu Čárka. Mašinfírer Adolf H., přivolaný do tunelu kvůli identifikaci torza jeho odcizeného dopravního prostředku, konstatoval, že svačinu měl v lokomotivě a v tunelu z jeho prostředku stojí pouze zadek. Poté byl vzat do vazby pro podezření z trestného činu urážky veřejného činitele, neboť v souvislosti s vyšetřováním a vyšetřovateli použil opakovaně slovo zadek a to i v jeho vulgární podobě.
Od půlnoci do jiné půlnoci podzemního času proběhla tuhle stávka černých pasažérů v podzemním metru tam a tam. Černí pasažéři protestovali proti praktikám Dopravního i Dolevního podniku a proti chování jejich revizorů. Nelíbí se jim zejména jejich diskriminace na úkor pasažérů bílých, žlutých i pasažérů hrajících všemi barvami. Černí pasažéři, ve svém nahromaděném hněvu, společnými silami převrátili vlak metra na střechu, přímo v tunelu, aby tímto činem podpořili své požadavky. Ty se sestávají pouze z jednoho bodu a to je tolik diskutovaný brýlatý zákon. Podle ÚOČP (Ústřední odbory černých pasažérů) by měl být každý revizor opatřen v metru tmavými brýlemi, aby nic neviděl a zároveň byl ze strany černých pasažérů snadno identifikovatelný. Mluvčí protestujících černých pasažérů také prohlásil, že pokud nebudou jejich požadavky vyslyšeny a splněny, uvažují černí pasažéři o možnosti úplné ignorace městské hromadné dopravy a přestanou cestovat jak metrem, tak autobusy a tramvajemi. S tím zástupci obou podniků v zásadě souhlasili a černí pasažéři se v klidu rozjeli do svých domovů.
Na opuštěném místě na okraji hlubokého lesa, vzdáleného 120 centimetrů od rušného středu města, byla nalezena zhruba 80 let stará kostra muže, jehož pohlaví nebylo možno s určitostí stanovit, neboť kostře chyběla právě pohlavní kost. Po bližším ohledání ostatků, bylo zjištěno, že se jedná o kostru kostlivce, odcizenou z kabinetu blízkého reálného gymnázia v roce 1930. Za tuto krádež byl v té době odsouzen tehdy šestnáctiletý B.L.B. na doživotí do věznice s výhledem na márnici. Obnoveným vyšetřováním bylo prokázáno, že kostra sama přepadla z okna kabinetu do podrostu po ztrátě rovnováhy, způsobené odlomením pohlavní kosti, pomocnou profesorkou Lačnou. Nyní tedy, na základě nových skutečností, bude šestadevadesátiletý B.L.B. propuštěn z vězení do domova seniorů s výhledem vůbec nikam.
Píše: Sidonius Jiro
