SMOLAŘI
Hm… copak o to. Já to mohu říci… i když… ale tedy ano. Ať si dědkové trhnou nohou. Ono to bylo takhle… takhle navečer, ale spíše dříve. No a starý Pech si zrovna drobil chléb do polévky, také již měl hlad, že by ho mohl rozdávat, sliny se mu sbíhaly v hubě a těšil se, jak si nacpe bachor. Ano a on měl… a to je důležité… co on to měl za polévku… on měl tu… no, nějaký ten vývar s kapáním. A chleba měl kupovaný, myslím, že vejražku, dole ze sámošky, tam mívají vždycky ještě teplou. No… tak polévka ještě vařící, Pech měl takový nepřítomný výraz v očích a drobil si tam ten krajíc do té polévky. A najednou vešel do místnosti Pechač. On je starý tichošlápek a jednou mu za to někdo přerazí rypák. Tak ten Pechač tam vešel jako vždy a všude tak potichu, že by
si ho nevšiml ani… já nevím… ani… no, to je jedno… a povídá zvesela: Vole, Pechu! A ten Pech se vám tak lekl, že sebou škubnul a normálně ta ruka s tím chlebem mu padla rovnou do toho talíře té vařící polévky, a jak mu tam padla, on se lekl zase a padla mu tam i ta druhá, takže si obě opařil. Pechač se tak řehtal, že jak šel k němu, zakopl a padl ksichtem taky do toho talíře a celý si ho také opařil. Pech tam stál, z rukou se mu kouřilo a řval: Pechači!!! Ty seš ale takovej… a než stačil zařvat: idiot!… někdo prudce zaklepal na okno. Pech s Pechačem se prudce
otočili a uviděli za oknem starého srandistu Pecháčka, který měl na hlavě vydlabanou dýni a vypadal jako shnilé prase. Opařený Pech s opařeným Pechačem se prudce lekli a to tak šíleně, že dostali nějaký nervový šok a v tom šoku popadl Pech hrnec s vařící polévkou a hodil ho do toho okna. Polévka prohučela sklem a polila Pecháčka vod hlavy k patě a opravdu hnusně mu popálila panděro.
Jenom hlavu si Pecháček zachránil, neboť na ní měl tu prasečí dýni. Jenomže! Pechač byl taky v šoku a protože nevěděl honem, co by popadl, tak popadl Pecha a mrsknul ho po Pecháčkovi a jako z udělání ho trefil zrovna do dýně. Pecháček se okamžitě složil do hnoje a Pech dostal další šok, že ho zabil a začal ho polévat ředidlem, že ho jako zapálí, aby zakryl stopy. Pechač řval,
aby jako neblbnul a drápal se do okna, aby mu to zatrhl, jenže opět zakopl a pořezal se o ty střepy a krve z něj bylo jak z vola. Pech, který se nadýchal toho ředidla, se motal po dvoře jako motovidlo a nakonec nad ránem spadl do studny. Ráno klesly akcie tvarohárny na nulu a Šulda, který je neměl, se šel Pechovi, Pechačovi a Pecháčkovi od srdce vysmát. Přijde na dvorek a co nevidí. Pech ve studni, Pechač v krvi, Pecháček v močůvce a akcie v prdeli. Když se daří, tak se daří…
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
