ZÁZRAK
Ano. To ano. To ono bývávalo. Tohle to. Ano, to ano. Ale už je to dávno. Tyto doby, když ještě na světě bylo dohromady prd a lidé se všelijak mečovali a otloukali si palice všelijakými kusy železa a takhle a… no, prostě byl tenhle ten středověk. Zajebaný… Nějaký… No a tenkrát byl živ jeden rytíř… francouzký… nebo takový odněkud, a ten se tak nějak, jak už to tak bývávalo, dostal tam od nich až sem jako k nám a tady dělal takového toho jako bodygárda v brnění… prostě u krále. On se původně v té jejich řeči jmenoval Olíp a ono se to psalo Holup, ale tady mu nikdo neřekl jinak než Holub a ono mu to už zůstalo. On byl takový rvavý a sílu měl jako býk a tak se tomu králi nějak jako zalíbil, no a ten mu za ty jeho věrné služby věnoval jistý flák země a tam byl takový kopeček a tam si ten Holup postavil hrad jako kráva a dal mu jméno Nos. No a za nějakou dobu si Holub vyčíhl nevěstu, tam někde od vedle, taky z nějakého urozeného rodu a netrvalo dlouho, jestli tři neděle a narodilo se jim děcko po meči. Ona ta jeho rytířice pocházela ze starobylého šlechtického rodu Suchých, který už byl tak starobylý, že už byl úplně blbý. A tak ona, když se narodila, tak ti staří Suší přemýšleli, jaké by jí dali zajímavé jméno, nějaké a nakonec jí tedy dali jméno Suchá. Takže se jmenovala Suchá Suchá. No, a když ona tedy měla
s Holubem toho mečouna, tak přemýšleli, jaké by mu tak dali jméno a jak ona byla z toho starobylého rodu, tak trvala na tom, že se musí jmenovat Suchý. A tak dali nebožákovi jméno: Rytíř Suchý Holub z Nosu. No a ten mladý chodil do všelijakých těch klášterních škol a panošských přípravek a zdaleka nebyl jediný s takovým úžasným jménem. Z jeho spolužáků to byl třeba baron Klika, který
pocházel z rozkošného hradu Prdel nebo jeho kamarád Jak… ten se jmenoval baron Jak z Divokých Vajec. Za vyšší šlechtu tam byl nějaký arcivévoda Vytáhl z Paty, který se pak stal nějakým proboštem,
či co. Ano a také tam chvíli s nimi byla i princezna ze Mlejna. No a tento náš Suchý z Nosu byl takový kamarádský a přítulný a tak není divu, že brzy chytil tripla a asi za čtrnáct dní ještě syfla a musel ležet a jak ležel, tak ty choroby z něho udělaly úplného krypla. A tak na tom byl už bídně, že s ním nechtěla spát už ani vlastní máma, jelikož se ho úplně štítila, jak byl hnusný. No a tam v tom podhradí, žila nějaká Majdaléna, která byla vyučená podprsenkářka, ale nedělala to, neboť v sobě objevila nějaké ty léčitelské vlohy a samo sebou od té doby jí práce smrděla. A ona tedy také. A ošklivá byla, že se až člověku tajil dech. A také se o ní v rynku zpívalo: Vona není, vole zlá, jenom trochu volezlá! Ale jí to bylo buřt. Ona to měla
vychytané. Ona si vymyslela, že bude léčit lidi jako tím… no, tím… sexem. To ovšem nemělo chybu. Ona si jako tohleto… jo… prostě užila a ještě za to měla slušný honorář. A Suchý z Nosu se teda o ní tenkrát nějak domákl a hned si jí nechal předvést. Přitáhli jí dva zbrojnoši a tenkrát byli moc rádi, že mají brnění. A to jí ještě postrkovali těmi halapartnami, aby
na ní nemuseli sahat. Suchý se na ní mrknul a udělalo se mu zle jako nikdy a obrátil se ke zdi. Jak chceš! Povídá Majdaléna. Ale počkej, jednou se budeš obracet v hrobě. A tak Suchý pravil
těm zbrojnošům: Halejte chlapí, nacpěte tajdle do těch vokýnek tydle medvědí kožešiny, ať je tady uplná tma a já zavřu voči a děj se vůle Bóží. No, a taky jo. Jaké prasárny tam ona s ním musela dělat, to ví jenom Pámbu. To trvalo celou noc a nad ránem si ona vzala ten pytel peněz, co měla slíbený a vypařila se a už jí tam nikdo nikdy neviděl. A Suchý spal jako zabitý snad dva dni. Všichni si už tenkrát mysleli, že je snad tuhý. No… nakonec se probral a kouká, že je mu líp. Co líp… že mu vůbec nic není. No, jo. To jsou věci! Říkal pan doktor jednou na náměstí, že prý se tomu říká… nějak jako… placebo efekt… Tak nevím. Ale něco na tom asi bude…
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
