ŠTĚSTÍ
Ono se říká, že některé věci se mají držet pěkně pod pokličkou, ale vždyť ona už to stejně ví půlka obce, tak co. Před pár lety jezdil u statků s jednokolovým traktorem nějaký docent doktor Čmerda, kandidát věd. On si později udělal profesuru a tak mu v účtárně přidali patnáct korun a za odměnu ho přeřadili na dvoukolák. No a tento Čmerda se o dožínkách scvoknul do inženýrky Čmelíkové, také nějaké kandidátky, která už léta chodila dojit jalovice do toho kravína támhle za tou haldou hnoje. Oni se slézali každý večer v silážní jámě a tak není divu, že Čmelíková
byla hnedka v tom. No, Čmerda byl kavalír a tak to přikryl svatbou a bylo. Jenže! Čmelíková chodila s tm outěžkem dojit…
A to se, hele, dojilo ještě ručně všecinko, to není jako dneska, samé tohle všechno na elektřinu! Takže ona celé ty dva roky chodila s tím břichem do kravína, takže se není co divit, že se jim nakonec narodil pablb. No, to víš, že se oni, kandidáti,
nad ním ošklíbali a eklovali si ho. Ještě štěstí, že jim druhý den hned upadl na hlavičku. No a tím se to nějak spláchlo, jelikož oni měli známého u pojišťovny, tak to v papírech udělali, že jim ho jako klovnul do hlavy prý tučňák, nebo co a měli pokoj. Jak říkám… ještě štěstí!
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
