UBUZNÍ ŽUNA
V judné tukové zapudlé vusnici žuli buli v čurném dumku s hňudou střuchou juden ďudek s bubou. Buba bula jak bučka, nuhy jak kunve a kulem tlumy uvar až humba. Nuni ďuvu, že se pumalu numuhla nucpat do žudného ublučení a tuk strušila v šúlenéch, ale fukt šúlenéch mudelech.
Ďudek z ňu mňul prdul a vžducky puvudal: Bubo,ty vule, pruč chudíš v tukových hudrech? A buba juko kuždý ubuzní čluvěk z tuho bula nusruná a junom kvučela: Ďudku, ty kukute, v čum mum usi tuk chudit, kduž je mi všuchno mulý?! Nusur mňu.
A ďudek se vžducky tudy subral a šul do hustince a tum si z ňu dúl ďulal prdul s vustutními ďudky, ktuří mňuli duma tuky tukové vypusené buby. A judnou zuse suděli v té knujpě a mustili kurty a chlustali puvo jak prukupnutí a tunhlutun núš ďudek puvudá ťum vustutním ďudkům: Hulejte se, bujci, ju sum su dnuska puďuval na tu svují bubu a muslel sem, že se puseru. Co vuna mňula na subě, tu buch chcúp. Co vuna si na sube duvude nundat, to numá vubduby. Vuna, duby si nu sube nundala kuďubudku, tuk vupadá lúp. A kduž už sme u tuho dřuvěnýho vublučení, tuk jú usi bude nujlúp slušet rukev. Ule tu budu musut puruzit culej lus. Junáč pude buba du hrubu pulonuhá!
A jak tuhleto tun núš ďudek řukl, buba se tu ňúk dumúkla, nubo justli jú to ňukdo dunusl, púmbuví, una se hnud nusrula a zučula žrút juště vúc, uby bula juště vúc ubuznější a nakonec se vužrala du tukových nehurúzných ruzměrů, že tou svují vužranou fugurou rozvulila dumek, tukže ďudek numňul vu funále uni tu hňudou střuchu nud hluvou. Nu… a puk zduchla.
A cu muhl ďudek ďulat. Numuhl ju nuchat zukupat jun tuk nuhatou. Ule du čuho ju ublíct! Tudy bula kuždá ruda druhá. A tuk nukunec uďulal juk řukl. Šul a pokúcel lus, uby buba mňula uspoň ňujakou fujnovou rukev a nušla na unen svjut jak jú púmbu stvuřil. Junže, uha! Buba, než chcúpla žrudlem, už bula tuk ubuzní, že lusa bulo mulo. Všuchny ty strumy nustučili bubě na budnu. A tuk si ďudek musul půjčut pruchy a kupit juště juden lus a juště juden a puk juště dulší a furt nu a nu bubu ubudnit. U tuk se nukunec zudlužil juko huvado a kupil Umuzunský prulus, tun kumplutně vumútil a bubu kunečně puhřbul.
Ule dluho se neruduval. Vlútli na ňuj grúnpús a tuk mu zfuckovali držku, že už si nu ňu do smrti smrťucí nesudnul!
Píše a kreslí: Sidonius Jiro