PODNIKATELSKÝ ZÁMĚR
Nemá cenu to dlouho okecávat, protože všichni moc dobře vědí, že Burda s Breburdou byli staří spolužáci a že se znali už od základky. Za totáče oni dělali tak nějak spíš oba starou belu a většinou se akorát kopali do zadku, ale hned po sametu je napadlo, že by začali podnikat.
Jenže neměli zrovna moc financí a tak po pátém fernetu Burda povídá Breburdovi: Ty vole, já se znám velice dobře s ňákym Čurdou a ten pučuje prachy na ourok. Dyby sme si vod něj pučili, já nevim… řeknu… pajdu do začátku… tak mu pak vrátíme ňákejch mizernejch sto devadesát, ať nežeru. Vono se vo ňom, jako vo Čurdovi, řiká že je lichvář jako prase, ale ty vole, von nám rád pučí! A tak si dali ještě každý šestadvacet drsoňů a s jasným, teďka už úplně vybroušeným podnikatelským záměrem vyrazili k Čurdovi.
Přišli tam, tam tma a Burda povídá Breburdovi: Já ho vzbudim, vole! A vzal šutrák a švihnul ho Čurdovi do okna. A nic. Tak tedy vzal asi osmdesát čtyři všelijakých kamínků a asi dvě hodinky je tam posílal na sklo. A Čurda nic. A Breburda povídá Burdovi: Ty vole… to musíš vostřejc! A vzal takových taky osmdesát čtyři kamínků a jebnul je do toho okna všechny najednou. Samozřejmě, že to okno vysklil. To byl rachot, že vylezli všichni sousedi a povídají: Co je? A Burda
s Breburdou: Co? A sousedi: No, co je?! A Burda s Breburdou natáhli držky a : Hhh…! A dělali, že tam vůbec nejsou. Když všichni zalezli a konečně zase zabrali,
povídá Burda Breburdovi: Ty vole, to je ňáký divný! A Breburda povídá: Co? A Burda: Ach jo. A ještě Burda: Pudem se podivat dovnitř. Ale vopatrně. A Breburda: Kam? A Burda: Já tě zabiju! A tak tam vyšplhali po okapové rouře a vlezli tam tím vyskleným oknem jako v nějaké detektivce a jak tam byli v tom bytě, tak tam byla tma jako ve středověké řiti a tak si Burda s Breburdou přeštelovali oči na nějaké to noční vidění a najednou koukají, Čurda leží v posteli a čumí do stropu. Hm,
povídá Burda Breburdovi: Tak to nebudem rušit. Von asi Čurda přemejšlí, kolik nám pučit. Tak se měj, Čurdo, povídá Burda, my se stavíme za měsíc. Čurda neřekl nic… no… a mlčení znamená souhlas.
Burda s Breburdou přišli opět za měsíc a zase: Čurda čumí do stropu a neřekne ani popel. Ten je ztahanej jak pes. Povídá Burda Breburdovi. Hele, Čurdo… my se stavíme za měsíc. A za další měsíc vlezli Burda s Breburdou k Čurdovi, ale to už tam byl takový zápach, že by i nekrofil dostal psotník. Burda s Breburdou čuměli na Čurdu, Čurda čuměl do stropu a Burda povídá Breburdovi: Ten se s náma vyloženě nechce bavit.
A tak šli pryč a cestou někde takhle u tady těch povídá Burda Breburdovi: Ty vole, nechápu… nechápu, proč von se ten vůl Čurda chodí válet do postele plný zaschlý krve…
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
