O ŠIKOVNÉ NÁNĚ
Za bůhvíkolika kdovíčema a kdovíkolika bůhvíčema, prostě bůhví kdovíkde, žila, byla jednou jedna Nána a ta byla tak nenešikovná, že to až bilo do očí a všichni jí proto říkali Šikovná Nána. A tahleta Nána se původně jmenovala Anakonda, ale zlí lidé jí to jméno komolili a schválně vyslovovali místo hlásky „o“ hlásku „u“ a ještě jí poťouchle malovali na chaloupku vedle vizitky kosočtverce, že to Šikovnou Nánu jednou až spravedlivě rozhořčilo a ve vší slušnosti pravila: „Hovno!“ A od té doby si místo Anakonda říkala Nána. A jak byla šikovná, tak si vyrobila z lipového dřeva obrovské množství pěkných maličkatých dřevěných olšových krabiček a ty za sebou tahala na pěkném velikánském dobovém vozíčku z lipového dřeva. Takhle byla ta Šikovná Nána šikovná. Tak šikovná, že dokonce uměla měnit dřevu identitu. A všichni lidé, kteří tam v tom bůhví kdovíkde žili, vůbec nevěděli, k čemu ta Šikovná Nána potřebuje tolik krabiček, na kterých bylo na některých napsáno písmeno „D“ a na jiných zase bylo napsáno písmeno „B“. A tak šli za ní a pravili: „Inu, Šikovná Náno, k čemupak potřebuješ všechny ty krabičky?“ A Šikovná Nána, která se zrovna dloubala pěti prsty v každé nosní dírce, pravila: „Inu… v jedněch jsou dobří a v druhých zase blbí!“ A uložila nadloubaný obsah z jedné dírky do krabičky s písmenem „D“ a z druhé dírky do krabičky s písmenem „B“. „Aha.“ Pravili lidé, odebrali se do svých chaloupek a dlouho do noci při svíčkách o této problematice rokovali. A ráno už všichni nemohli ani dospat, pospíchali k Šikovné Náně, a co tam neviděli! Všechny krabičky s písmenem „D“ byly prázdné a uprostřed nich seděla Šikovná Nána s nosem, který byl větší než ona sama i s lipovým vozíčkem dohromady a šťastně se usmívala. A všichni lidé na ni nechápavě hleděli a pravili: „Inu… co to?“ A Šikovná Nána si nacpala do obou nosních dírek poslední várku a pravila: „Inu… dobří holubi se vracejí.“
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
