NEJZDRAVĚJŠÍ WEB V ČR – 0 % tuku, 0 % cukru, 0 % koronaviru, 100 % humoru

O NOHATÉM HONZOVI

Za, já nevím kolika, ale hodně moc horami a, já nevím kolika, ale hodně ještě víc řekami žil byl jednou jeden Honza a ten měl doma v chaloupce vedle pece jednu takovou sporou duživou maminku, která hodně vydržela. Ještě tam s nimi v chaloupce vedle pece kdysi dávno žil byl jeden takový nesporý neduživý sameček od maminky, ale ten byl tak nesporý a neduživý, že jim nakonec tak nějak až uhynul. A když to Honza viděl, tak si od té doby už nepřál mít žádného takového nesporého a neduživého samečka od maminky, ale moc si přál mít ještě jednu takovou sporou a duživou maminku, aby měl dvě a byli všichni dohromady kompletní rodina. A vedle tohoto přání měl ten Honza ještě tak obrovské nohy, že se mu nevešly do žádných bot. A tak mu soused švec ušil dvě obrovské boty ze dvou obrovských kůží ze dvou krav. Takové měl ten Honza obrovské nohy, že mu nikdo neřekl jinak než Nohatý Honza. A to tomu ševci ještě z těch kravských kůží ani nezbylo na jazyky k těm botám a musel Nohatému Honzovi ušít ty jazyky opravdu z jazyků těch dvou krav. Samo sebou , že takové veliké nohy jako měl Nohatý Honza v takových velikých botách pěkně zapáchaly a k tomu ještě, jaký odér se linul z těch jazyků, to se člověku nechce ani hovořit. Však také Nohatý Honza touto problematikou maminku pěkně škádlíval. Přišel vždy domů, zul si obrovské boty a pak dlouho, dlouho, předlouho maminku hledal. Tak hluboko vždy v chaloupce omdlela. A jednoho krásného dne zase přišel Nohatý Honza domů a škádlivě pravil mamince: „Inu a což byste dělala, maminko, kdybych vytáhl nohy z bot?“ A maminka pravila: „Inu, to bych jistojistě omdlela!“ A Nohatý Honza lišácky zamrkal a pravil ještě škádlivěji: „Inu a což teprve byste, maminko, dělala, kdybych vytáhl z bot jazyky?“ A maminka pravila: „Inu, to bych blila!“ A Nohatý Honza zamrkal ještě lišáčtěji a pravil úplně nejškádlivěji: „Inu, toť já ty jazyky vytáhnu!“ A maminka pravila: „Inu, Nohatý Honzo, nedělej to! Já znám moc dobře oba dva ty tvé jazyky!“ A najednou se v chaloupce vedle pece rozzářilo jasné světlo a stalo se kouzlo. Místo jedné sporé duživé maminky tu stály sporé duživé maminky dvě! A tak se Nohatému Honzovi splnilo jeho dávné přání. Inu, nadarmo se neříká, že kolik jazyků znáš, tolikrát si člověkem.

Píše a kreslí: Sidonius Jiro

Sdílet:

Share on facebook
Share on pinterest
Share on email
Share on whatsapp

Chceš víc humoru?

Máš rád humor a chceš ho dostávat až do schránky? Předplať si náš humoristický časopis Tapír