DĚDICTVÍ
Jeden všelijaký Patlař se živil prodejem vyřezávaných pačulínů. Živnost mu šla dobře, něco si našetřil a tak si takhle jednou povídá: Eh, co… A umřel.
No, tak mu vystrojili funus a foukli ho na krchov a mysleli, že je to tím odbyté. No, a on si tam už takový dobré dva roky prděl do hlíny a najednou si vám vzpomněl, že zapomněl své staré říct, kam schoval prachy, co našporoval. Já vůl, já kretén! Nadával si Patlař v hrobě, až se třásly macešky. Jak bysem to, kurva, udělal? Já budu muset vylejzt a dojít jí to říct. To bude vostuda… to bude vostuda… Dyť už dohromady ani maso na sobě nemám. Sakra, sakra.
Takhle Patlař lamentoval, ale to už se hrabal z hrobu. Bylo to zrovna nějak takhle k půlnoci a zrovna to tam na tom Krchově viděl nějaký Budlík, co krmil na statku bejky a tak ho to pobavilo, že se tomu dodneška ještě směje. V ústavu. Patlař se tedy vyhrabal z hrobu a pelášil si to z
krchova domů. Když přiběhl k baráku, zjistil, že mu při pohřbu zapomněli dát do rakve klíče.
Tak zvonil a zvonil a tloukl na futra, až panímáma Patlařová vstala a přišla mu otevřít. Hned, jak ho zblýskla, povídá dobrácky: Patlaři, Patlaři, ty starej dobytku… kde máš maso? A najednou vám jí úplně zbělely vlasy a začala se tak blbě smát, že jí museli hnedka ještě v noci dát také do ústavu.
Tam se spolu s Budlíkem tak dlouho smáli, až se jim narodili tři vochechule. Ale nebyly to ledajaké vochechule. Byly to tři kurvy. Ale nebyly to ledajaké kurvy. Byly to takové kurvy, že se úplně ukurvily k smrti a tak je dali k Patlařovi do hrobu.
A Patlař? Ten vyndal tenkrát doma ze skrýše prachy, a protože je neměl komu odkázat, tak si je vzal sebou do hrobu. A tam je nakonec rozfofroval s kurvami.
Píše a kreslí: Sidonius JIro
