NEJZDRAVĚJŠÍ WEB V ČR – 0 % tuku, 0 % cukru, 0 % koronaviru, 100 % humoru

TÉMĚŘ ÚSPĚCH

Za osmi polelány a sto pětatřiceti záhumenky, na dvou, třech jednotných zemědělských gruntech, žil jednou až dvakrát jeden pantáta, který se jmenoval Kužuch. Nikdo nevěděl, jestli to je jméno
nebo příjmení. Popravdě to bylo tak, že blbci si mysleli, že je to jméno a ještě větší blbci, že je to příjmení.
No, a Kužuch měl vystudovanou hospodářskou školu a tak pěstoval kozu. To by nebylo nic divného, poněvadž různí lidé pěstují všelijaké kozy, třeba černé, strakaté, modré, červené, malé, velké, plastické, ale Kužuch byl výjimečný, jelikož měl kozu němou. Nakonec to byla výhoda, protože s ní vyhrál fůru soutěží o nejlepší němou kozu a jednou dokonce i o nejněmnější kozu. Ale pořád to nebylo ono.
 
A tak bezradný Kužuch chlastal a chlastal až se jednou tak zchlastal, že si nakonec ze zoufalství usmyslel, že tu kozu rozmektá.
Natřel tedy starou litinovou vanu na bledě modro, neboť němé kozy mají bleděmodrou barvu nejraději, i když o tom nemluví, a tím z té vany vlastně vyrobil přirozené kozí rozmektávadlo. No… a pak už tímto rozmektávadlem jen tak zlehýnka tloukl tu kozu do hlavy a přitom jí všelijak brumlal do ucha: Meč! Meč… meč, kurva, meč!!
A koza na něj jenom čuměla a čuměla… no a nakonec přece jenom otevřela držku. A Kužuch, který už byl jako na jehlách, zařval: Meč! Jenže koza hodila šavli.

Píše a kreslí: Sidonius Jiro

Sdílet:

Share on facebook
Share on pinterest
Share on email
Share on whatsapp

Přispějte nám

Opravdu by jsme ocenili, kdyby jste nám pomohli Finančním darem na provoz těchto webových stránek, aby jsme vás mohli stále a lépe bavit :D