O CHYTRÉ JEŽIBÁBCE
Daleko předaleko, až tam kde končí svět a začíná hluboký les, tak tam uprostřed toho hlubokého lesa stála perníková chaloupka a tam kde skončila pohádka o Jeníčkovi a Mařence, tak tam začíná naše vyprávění. Potom co Jeníček s Mařenkou šoupli Ježibabu do pece, dozlatova jí propekli a jak baba voněla, neváhali a slupli jí jako malinu. A to jim bylo málo a tak si ještě naloupali spoustu perníku a všechen ho slupli ještě také jako malinu. Není divu, že při této vysokoenergetické výživě jen kynuli a tyli, až byli otylí tak, že nemohli ani z chaloupky ven. A tak se z Jeníčka a Mařenky stali obézní širokorozchodní typové a nikdo jim neřekl jinak, než JJJeňýk a MMMaruna. A aby v chaloupce neumřeli hlady, neboť perník už kvůli vysokému stupni cukrovky nesměli, lákali na perníček kolemjdoucí děti a ty si pak dozlatova propékali a konzumovali. Dělali to tak, že když šlo kolem dítě a ulouplo si perník, tak na ně volali: „Inu, ten perník nám zaplatíš!“ A dítě volalo: „Inu a zač by byl?“ A oni: „Inu, pojď dovnitř a dozvíš se to!“ A dítě šlo dovnitř, ale už se to nikdy nedozvědělo, protože než se stačilo v chaloupce rozkoukat, už zlátlo v peci. A nedaleko lesa stál královský zámek a tam kraloval jeden výrazně nehezký pan král s jednou výrazně ještě nehezčejší paní královnou a ti měli spolu tak nehezkou dcerušku, že jí až dali jméno Ježibábka. A jednou si naleštili zrcadlo a pravili: „Zrcadlo, zrcadlo! Pověz, kdo je na světě nejnehezčejší?“ A zrcadlo pravilo: „Inu, vaše dcera Ježibábka.“ Panečku! Ti ji hnali ze zámku, cestou necestou, dcera nedcera.
A Ježibábka přiběhla k perníkové chaloupce, natáhla ruku a čarovala (viz obr.) a do ruky jí sám spadl kus perníku, že ani nemusela ani jako loupat. A už to jelo: „Inu, ten perník nám zaplatíš!“ A Ježibábka: „Inu a zač by byl?“ A z chaloupky: „Inu, pojď dovnitř a dozvíš se to!“ Ale Ježibábka byla chytrá, obešla chaloupku, vlezla do ní perníkovým oknem a šup! Jeňýk s Marunou se v tu ránu dozlatova propékali v peci. A tak sice chytrá Ježibábka vyzrála nad odulými perníkáři, ale jinak na tom vlastně byla úplně stejně jako všechny předchozí dozlatova propečené děti. Také se již nikdy nedozvěděla, zač by byl ten perník. Nejen, že nevěděla zač je v chaloupce perník. Ona už vůbec nevěděla ani zač je v Pardubicích perník.
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
