O ZDRAVÉM HONZOVI
Bylo jednou jedno královské království a v tom království bylo statisticky úplně nejvíc nemocnic na počet obyvatel ze všech království široko daleko, kam jenom oko dohlédlo. Vlastně tam bylo tolik nemocnic, že to vystačilo na každého druhého… ne… vlastně na každého půl obyvatele, protože v tom království byli vlastně všichni napůl nemocní. Takže, když byl jeden třeba celý zdravý, tak druhý byl určitě celý nemocný a naopak. A když byl jeden napůl zdravý, tak druhý byl napůl nemocný. A naopak. A proto byly všechny nemocnice v tom království stále naplněné, protože jich bylo početně přesně pro polovinu obyvatel. A v tomhle království žili, tedy napůl žili a napůl byli dva rodiče a ti měli syna Honzu. A ti rodiče byli oba napůl tak nemocní, že si až jednoho krásného dne řekli: „Inu a dost! A ještě si řekli: „Inu musíme vyzdravět. Nakonec tu máme syna Honzu, který jen leží na peci a co? Má tam ležet celý život nemocný? Nebo napůl nemocný? Když tam může ležet celý život zdravý? Nebo, alespoň napůl zdravý?“ Takhle si řekli. A takhle si kladli otázky. A ještě si řekli: „Inu a to by bylo! To by bylo!“ A jak k nim tak chodili různí jiní obyvatelé, tak se jich tázali na rady jak vyzdravět, ale nikdo nic nevěděl a to ani napůl. Tak ze zoufalství snědli všechnu cibuli, co měli na zahrádce a jel kolem v bryčce, tažené napůl dvěma koňmi, jedním zdravým a jedním nemocným, pan doktor a vůbec k nim nezašel, jak mu už z dálky připadali napůl zdraví. „Inu, ajajaj!“ Hořekovali rodiče s Honzou, protože si mysleli, že si pan doktor myslí, že jsou až tak napůl nemocní, že jsou možná až napůl mrtví. A tak ze zoufalství snědli všechen česnek, co měli na zahrádce a jak tak kolem chodili různí jiní obyvatelé a jezdil kolem pan doktor v bryčce, vůbec nikdo, ani ten doktor k nim nezašel, jak všem najednou připadali úplně zdraví. A co dodat? Inu, z této pohádky nám vyplývá tato stará. dobrá lidová moudrost: Jezte cibuli, nebude k vám chodit lékař. Jezte česnek a nebude k vám chodit vůbec nikdo.
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
