O HODNÉ ANIČCE
Za devaterými chaloupkami a devaterými pecemi byla jedna řeka a v té řece byla jedna hora a na té hoře žila jedna Kordula a ta se jmenovala Anička. Byla to dobrá hospodyňka, která celé dny nedělala nic jiného, než že skákala přes plot pro nejrůznější pírka a jak byla celá vyskákaná, tak byla celá hodná. Byla tak celá hodná, že se o ní říkalo, že je celá svatá. A tahle hospodyňka Hodná Anička byla vdaná za jednoho hodného hospodáře, který se jmenoval Zlý Honza. Ten celé noci protrávil v místní hospodě a pak celé dny prospal na hambalku a tak není divu, že jejich manželství bylo bezdětné a celá léta se nemohli dočkat žádného potomka, ať už malé Hodné Aničky či malého Zlého Honzy. Dobrá hospodyňka Hodná Anička byla tak hodná, že když jí dobrý hospodář Zlý Honza v únoru řekl: „Jdi okamžitě do lesa a přines mi jahody!“, tak Hodná Anička poslušně okamžitě šla, a když sněhem a mrazem došla doprostřed hlubokého zmrzlého lesa, tak spatřila vatru a kolem ní dvanáct měsíčků. „Prosím, prosím, milí měsíčci“, pravila Hodná Anička měsíčkům. „Prosím, prosím, můj manžel Zlý Honza mě poslal pro jahody. Prosím, prosím dejte mi je, ať mu mohu vyhovět.“ A milí měsíčci pravili: „Milá Hodná Aničko, ty jsi vskutku svatá. Samozřejmě ti dáme jahod, co hrdlo ráčí, ale na oplátku nám musíš všem devíti dát… na oplátku musíš nám všem devíti
dát.“ A Hodná Anička pravila: „Jak to, devíti? Vždyť je vás dvanáct.“ A nejstarší z měsíčků vstal a pravil: „Ano. Je nás dvanáct, ale Červen, Červenec a Srpen jsou teplí.“ A tak Hodná Anička opět dokázala jak je svatá a všem devíti neteplým měsíčkům dala. A to ji tak uondalo, že na místě umřela. A tak všichni měsíčci, kromě teplých, ji naložili na sáňky a odtáhli ji domů a uložili do komůrky a na polštář kolem hlavy jí položili kruh jahod, takže vypadala jako svatá. A nad ránem se připotácel dobrý hospodář Zlý Honza a za účelem tvorby potomků se vyšplhal na Hodnou Aničku, rekognoskoval ji různými částmi těla, pak slezl a pravil: „Tak zase prd.“ A od té doby se říká: Svatá Anna, chladná zrána.
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
