DIVNÝ DĚDA MRÁZ
V jednom malinkatém království, které bylo tak malinkaté, že v něm nebylo vůbec nic než jedna hospoda, tak v téhle královské hospodě po nocích žil a po dnech za hospodou spal jeden švarný chasník, kterému všichni říkali Kopřiva, protože byl od věčného pití už celý zelený a věčně ho tak pálila žáha, že když šel někdo z ostatních návštěvníků královské hospody za hospodu vykonat potřebu, vždy se o něj popálil. A jednou takhle, jedné krásné noci seděl švarný chasník Kopřiva jako vždycky zcela výjimečně ve své oblíbené královské hospodě a hasil žáhu, když tu zčistajasna si k němu
přisedl podivný chocholatý mužík, vložil mu prst do oka, aby přivábil jeho pozornost a pravil: „Poslyš, švarný chasníku Kopřivo! Já bych věděl o léku na tu tvoji věčnou žáhu. Je kdesi daleko malinkaté ledové království a v něm je ledová hospoda a v ní děda Mráz podává tak ledové nápoje, že už si na tu svou žáhu v životě nevzpomeneš… A ani po smrti.“ Dodal s podivným uchechtnutím. „Ale dostaneš se tam jedině, když splníš tři úkoly, švarný chasníku Kopřivo.“ Dodal s dalším podivným uchechtnutím. Kopřiva se zamyslel, poškádlil žáhu sklenkou něčeho ostřejšího a pravil: „A?“ A chocholáč na to: „Za prvé, musíš se zvednout a dojít tam.“ Kopřiva se tedy zvedl a došel tam, ale za dva dny byl zpět, protože nevěděl, co za druhé. „Za druhé“, pravil chocholáč, „za druhé, musíš v té hospodě sejít do studeného sklepa a zůstat v něm tři dny a tři noci a pak se dozvíš třetí úkol. „Švarný chasník Kopřiva tedy podruhé došel do ledového království, vešel
do restaurace s názvem Krematorium a vlezl si tam do ledového sklepa s názvem Márnice a už se nikdy nedozvěděl třetí úkol, neboť do druhého dne zemřel z nedostatku alkoholu na abstinenční kolaps. Ráno přišel do krematoria spalovač mrtvol, pracující důchodce děda Mráz a za podivného uchechtávání chocholatého zřízence připravil švarného chasníka Kopřivu k žehu. Rozdělal v topeništi, přichystal si urnu, dal si svačinu a odešel domů. Byl už ten děda Mráz velmi starý pracující důchodce a trpěl silnou sklerózou A tak jestli ho nespálil chocholatý zřízenec, tak tam švarný chasník
Kopřiva leží dodnes, neboť stále platí přísloví, že Mráz Kopřivu nespálí.
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
