HONZA BOJSA
Byli nebyli, ale spíš byli než nebyli, jednou dva bratři. Jeden se jmenoval Honza Nebojsa a druhý Honza Bojsa. Honza Nebojsa se od narození nikdy ničeho nebál a jak se někde něco šustlo, například se někde objevil strašidelný mlýn a bylo potřeba z něj vyprášit čerty a nebo rovnou vysvobodit někoho z pekla, nebo se porvat s ježibabou, nebo… no, prostě provést jakýkoliv silácký kousek, Honza Nebojsa byl vždycky připraven a se šturmem a nadšením šel na věc. Jeho bratr Honza Bojsa byl z úplně jiného těsta. Jakmile se někde něco šustlo, například se někde objevil strašidelný mlýn a to třeba jenom trošičku strašidelný a bylo z něj potřeba vyprášit nějaké čerty a to třeba jenom malinkaté čertíky a nebo rovnou zaskočit vysvobodit někoho z pekla a to třeba i jenom z peklíčka, nebo se porvat s ježibabou a to i třeba s malinkatou ježibábkou, nebo… no, prostě provést jakýkoliv silácký kousek a to třeba i jenom kousíček, Honza Bojsa
nebyl nikdy připraven a s nadšením a šturmem a to ani s nadšeníčkem a šturmíčkem, zásadně nikdy nešel na věc. A to ani na věcičku. A tito dva tak rozdílní bratři si postavili na náměstí v královském městě vedle sebe dva domy a provozovali v nich každý jednu restauraci. A světe div se, oběma se dařilo velice dobře, k oběma chodila spousta lidí, takže brzy měli oba dva plné skříně peněz a nevěděli co s nimi, aby je lidé ještě nepomluvili. A jednou přišel Honza Nebojsa k Honzovi Bojsovi a pravil: „Víš, jak bychom mohli mít ještě více skříní peněz?“ „Ne.“ Pravil popravdě Honza Bojsa. „Tak poslouchej.“ Pravil Honza Nebojsa. „Půjdeme do lesa a sebereme ty peníze zlým loupežníkům!“ Tak šli tedy oba k lesu a tam Honza Bojsa pravil„ Já nejsem připraven. Nemám ani nadšeníčko ani šturmíček a ještě navíc se bojím zlých loupežníků. „Pche!“ Pravil Honza Nebojsa. A se šturmem a nadšením vletěl do lesa a za prvním pařezem ho kousla vzteklá liška tak intenzivně, že na místě odumřel. A Honza Bojsa stál před lesem a když se jeho bratr dlouho nevracel, šel zpátky do města do smrti provozoval dvě restaurace a měl tolik skříní peněz, že by mu i loupežníci mohli závidět. A z toho plyne poučení, že kdo se bojí, nesmí do lesa. A kdo se bojí a nesmí do lesa, tomu se nic nestane.
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
