NEJZDRAVĚJŠÍ WEB V ČR – 0 % tuku, 0 % cukru, 0 % koronaviru, 100 % humoru

O ZVÍDAVÉ PRINCEZNĚ

Za hodně, hodně moc horami a hodně, hodně moc řekami bylo jedno království a v něm žila jedna princezna a ta byla tak zvídavá, že jí všichni říkali Zvídavá princezna. A protože Zvídavá princezna byla tak moc zvídavá, tak se jednoho krásného dne provdala za jednoho krásného prince, protože jí zajímalo, co všechno ten krásný princ má. Sotva to o svatební noci zjistila, celá zjihla a ptala se krásného prince: „A helé… krásný princi… a na co máš tohlé?“ A krásný princ něco zabručel a Zvídavá princezna řekla“ „Aha. Aha.“ A ptala se ho dál: „A helé… krásný princi… a na co máš tajdletó?“ A krásný princ zase něco zabručel a Zvídavá princezna zase: „Aha. Aha.“ A opět se ho ptala dál: „A helé… krásný princi… a na co máš tadyhlenctó?“ A krásný princ opět zase něco zabručel a Zvídavá princezna: „Aha. Aha.“ A už se ho opět zase ptala dál: „A helé… krásný princi… a na co… nó… řekni na co… na co máš ještě tadytohlenctó? Na zvonění? To máš zvoneček na zvonění?“ A krásný princ už ani nebručel a místo toho jen podivně koulel očima. A Zvídavá princezna se nepřestávala ptát: „A helé… a krásný princi… a kdy jsi s tím naposledy zvonil? A komu? A kdopak tě tahal u toho zvonečku za špagátek?“ Takový byla ta Zvídavá princezna zvídavý diblík. Jenže krásný princ už to nevydržel, ruply mu nervy a vyťal Zvídavé princezně jednu pořádnou z každé strany za uši, že milá Zvídavá princezna, jestli se z toho jeho předchozího bručení něco dozvěděla, tak teď to okamžitě zapomněla. A tak v obapolně příjemném ovzduší skončila celá tato pohádka, z níž plyne prosté poučení a to, že kdo se moc ptá, moc se dozví. Ale nesmí se ptát zase až moc.

Píše a kreslí: Sidonius Jiro

Sdílet:

Share on facebook
Share on pinterest
Share on email
Share on whatsapp

Přispějte nám

Opravdu by jsme ocenili, kdyby jste nám pomohli Finančním darem na provoz těchto webových stránek, aby jsme vás mohli stále a lépe bavit :D