O ŠETRNÉM HONZOVI
Bylo nebylo jednou jedno království a do něj byla nebyla cesta dlouhá předlouhá. Když se například vyšlo tady odtud, co teď stojíme a šlo se dva roky rovně a pak se zahnulo doprava a šlo se zase dva roky rovně a pak se zase ještě zahnulo doprava a šlo se zase ještě dva roky rovně, tak se přišlo k místu, kde se opět zase ještě zahnulo doprava a šlo se už jenom rok a tři čtvrtě, tak se přišlo k místu, které je odtud vpravo čtvrt roku cesty. A tam bylo to království. A v tom království byli nebyli dva rodiče, jeden byl tatínek a druhý spíš maminka a ti byli tak šetrní, že měli jen jednoho syna. Byl to kluk a jmenoval se Honza. A tenhle Honza byl ještě šetrnější než jeho rodiče a tak mu nikdo neřekl jinak než Šetrný Honza. A tenhle Šetrný Honza byl až tak šetrnější než jeho rodiče, že mu bylo i líto i plýtvat i slovy a vyjadřoval se velmi stručně, úsečně, až nijak. Kupříkladu bylo třeba půl dvanácté hodin a vy jste se ho mohli zeptat: „Inu, Šetrný Honzo, pověz, kolikpak je tak hodin?“ A Šetrný Honza vám odpověděl: „Inu, je právě hodin, právě půl.“ Takhle on šetřil slovy. Takhle on byl až šetrný. Nebo kupříkladu o Štědrém dnu
servírovali u Šetrných zrovna žížaly a maminka se ho otázala: „Inu a Šetrný Honzo a žížal? Kolikpak si dáš?“ A Šetrný Honza: „Inu, já si dám žížal. Takhle on šetřil slovy. Takhle on byl až šetrný, že není až divu, že maminka z toho měla až do Božího hodu v žížalách hokej. A jednou takhle seděl Šetrný Honza ve škole v lavici, nic zlého netušil a najednou k němu přišel pan učitela z ničeho nic ho vytasil. „Inu, řekni nám, Šetrný Honzo, kolikpak je dohromady dvě a dvě!“ Pravil pan učitel. Takhle až sprostě ho vytasil. „Inu, dvě a?“ Otázal se Šetrný Honza, šetříc slovy a to jako obvykle těmi posledními. A zamyslel se a pak se zase zamyslel a pak zase ještě se zamyslel a odpoledne šetrně pravil: „Inu, dvě a dvě jsou dohromady.“ „Inu, dobře.“ Pravil pan učitel. „Trefil jsi to tak napůl. Proto tě hodnotím stupněm dobře.“ Samozřejmě všichni dobře víme, že dobře znamená ve školní klasifikační stupnici trojku. A tak se zase jednou potvrdilo staré dobré přísloví, že kdo šetří, má za tři.
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
