Potkají se dva koktaví:
“A-a-ahoj!”
“Na-na-nazdar”
“Jak s-se m-máš?”
“Ale, j-jo, j-jde, t-to. Z-z-zrovna j-jsem s-se při-přihlásil do š-š-š-školy pro ko-koktavý!”…
“Jo? N-no t-to m-mi p-pak mu-musíš vy-vyprávět j-jaký to t-tam by-bylo!”
A tak se rozloučí a potkají se zase asi po půl roce:
“Č-čau! T-tak j-jaký to b-bylo ve š-š-š-škole pro ko-koktavý?”
A druhej si stoupne do pozoru a vychrlí: “Tři tisíce třista tři a třicet stříbrných stříkaček stříkalo přes třitisíce třista tři a třicet stříbrných střech!”
“No-no t-to je fa-fantastický!!!”
“N-no j-jo, a-ale m-m-málokdy n-na to p-přijde ř-řeč!”