Happyendem skončila nešťastná náhoda, jež se přihodila v restauraci “U tědle a tědle” baňatému muži s nosem mazavky. Zmíněný muž přišel v levé poledne do restaurace, usedl ke stolu u okna, které otevřel s odůvodněním, že se chce dívat, jak se venku rojí sršně, neb je velkým milovníkem přírody a objednal si dvojitou porci makarónů, největšího kalibru. Po přinesení své objednávky,tuto konzumoval s tak vehementním mlaskotem, až přilákal pozornost několika nejbližších rojících se sršní. Ty vlétly otevřeným oknem do interiéru restaurace a zaměřily svou pozornost na exteriér baňatého muže s nosem mazavky. Tento se je snažil zaplašit parní pistolí ráže sedm set sto pětašedesát, přičemž tři sta osmdesáti třem, z tří set osmdesáti čtyř sršní ustřelil žihadlo. Dotyčná třístá osmdesátá čtvrtá sršeň však usedla na jeho nos mazavky a ochromila jej svým žihadlem. Baňatý muž, trpící alergií na hmyz, okamžitě otekl do rozměrů dvou baňatých mužů s nosem mazavky a současně se začal dusit. Štěstím v neštěstí se ukázala být jeho nenasytnost, neboť mu v krku uvízl makarón, jenž mu umožnil, i při otoku krku, pravidelné dýchání. Bleskově přivolaní záchranáři, baňatému muži s nosem mazavky, mohli touto cestou vpravit do těla i přiměřené dávky alkoholu, aby nedošlo k abstinenčnímu šoku.
Již asi navždy nepotrestán, zůstane závažný trestný čin, jenž byl spáchán v ústavu hluchoněmých, na oddělení němých, za německé okupace v tehdejším Německém Brodě. Desítky let se na oddělení němých o tomto hrůzostrašném činu mlčelo a toto mlčení bylo protrženo až panem J. Němcem při návštěvě jeho ženy Boženy. Posunovač J. Němec, který rozuměl posunkové řeči, se tehdy dozvědělo celé této děsivé záležitosti do nejmenších detailů a okamžitě případ nahlásil na nejbližším oddělení policie, které však bylo již třicet sedm let zrušené. Přesto policisté moderními vyšetřovacími metodami, zejména za pomoci konfidentů, přišli panu posunovači na stopu, dopadli jej a podrobili hloubkovému výslechu s použitím zejména hluché vody. Pan posunovač se však
pohroužil pod ochranná křídla svého právního zástupce dr. Alzheimera a vyšetřovatelé byli tedy nuceni tento případ z oddělení němých odložit ad akta a za souhlasného mlčení jej prohlásit za promlčený.
Nebezpečný gang obchodníků s bílým masem rozprášila policejní jednotka útvaru, bojujícího proti nelegálnímu obchodu s dědečky. Zneškodněná tlupa těchto nebezpečných gangsterů se neštítila vylupovat léčebny dlouhodobě nemocných, ústavy pro opuštěné dědečky, různé jipky a ára a takto odcizené stařečky, se změněnou identitou, prodávat za přemrštěné ceny chudým rodinám, jež si
tak poté jejich důchody vylepšovali rodinné rozpočty. Bylo zjištěno, že některé nejchudší až nepřizpůsobivé rodiny takto vlastnili patnáct až sedmadvacet dědečků na hlavu. Těmto rodinám byli nezákonně nabytí dědečci okamžitě odňati a svěřeni zpět do péče státu, který je schopen se o ně lépe postarat a to zejména o jejich důchody. Jako kompenzace byl nejchudším až nepřizpůsobivým
rodinám nabídnut široký výběr státních babiček, jež jsou, ač s menšími důchody, provozně méně nákladné.
Píše: Sidonius Jiro
