O’Brien žil na venkově sám, jen se svým psem. Ten mu však jednoho pošel. O’Brien se vydal na farnost za knězem: „Otče, pošel mi pes, bytost, která mi byla nejbližší. Bylo by možno za to ubohé stvoření odsloužit mši?” Kněz byl laskavý, leč neoblomný: „Obávám se, že to nejde. Nemůžeme sloužit mše za zvířata. Ale, jestli mohu poradit, dole v údolí je jakási podivná církev, nikdo pořádně neví, v co věří a co vyznávají. Třeba by mohli něco udělat pro to ubohé stvoření.” O’Brien se zaradoval. Ještě se na odchodu zeptal: „Myslíte, otče, že 1000 dolarů bude na ten obřad stačit?” Kněz ho rychle vtáhl zpátky na faru: „Matko sedmibolestná, člověče zlatý! Proč jste neřekl hned, že ten pes byl katolík?”