Jde ženská večer parkem a najednou proti ní chlap s rozpřaženýma rukama.
Strašně se lekne: „On mě chce určitě znásilnit. Co budu dělat? Asi se tomu nevyhnu, nikdo tady není, musím se s tím smířit.“
Chlap má na sobě špinavé montérky, tak si pomyslí: „Já mám novou bílou blůzku, on by mi ji určitě roztrhal a zašpinil, tak si ji radši sundám sama.“
A udělá to.
Chlap už je docela blízko a ženskou ještě napadne: „No, podprsenku mám taky bílou a byla drahá, tak si radši sundám i ji, abych předešla zničení.“
Mezitím k ní chlap dojde, pořád ty rozpřažené ruce, a zařve: „Uhni, štětko, nesu sklo!”