ROZUMNÉ ŘEŠENÍ
Támhle někde v takové té zemi, kde tohleto, tak tam žil jeden španělský ptáčkař, který byl široko daleko vyhlášený futerník. On dělal úplně špičková futra ze sušeného velbloudího trusu a za pár šupů je prodával všelijakým lidem za drahé peníze.
On si, jak byl mazaný, on si koupil v dražbě takové nějaké lepidlo a tím lepidlem slepoval zrníčka písku jedno k druhému, až jich takto slepil moc milionů miliard úplně jako k sobě, až už z toho byl celý ulepený. No, prostě si z toho slepil úplně luxusní chlívek, ze všech stran vám takhle úplně ostěnovaný, i zeshora, pouze vpředu nechal ten ptáčkař mazaně díru a do ní vrazil jedna dobře vysušená futra a v tomto tedy vychytaném chlívku pěstoval normálně kozí kozu.
No a jednou k němu přišla komise na inspekci… dva nějací papaláši, takovéhle držky, kramfleky až na zem a povídají ptáčkařovi: Tak se vokaž s tou kozou! Ptáčkař jí tedy vyvezl takovým tím normálním domácím vlakem z chlívku a oni hned: No, jo! No, jo! Je ti to jasný, jo?! A ptáčkař: Jo, jo, jo. A co… jako? No čoveče, chlape, dyť ta tvoje koza je málo kozí! A… jó… no, jó… povídá ptáčkař, nó… jó… a vona už se mi zdála… nezdála… Nežvaň, zaplať pokutu dvacet… né třicet… prdlajs… sto futer… každýmu… a dej si kozu do cajku!
No, tak odešli, každý futer až do alelujá a ještě z dálky mu hrozili a volali: My si to přídem zvizytýrovat, ptáčkař!
No a ten si sedl před kozu na takový běžný domácí pařník se střapečky a rozumoval a mumlal si sám pro sebe: Koza je jim málo kozí… zato futra sou jim dost futernatý… hovada… No, nic. Šel do takového toho… jako bývají takové ty polokrámy a koupil tam plechovku barvy na kozy a to ještě ten echt kozí odstín a dvě velká kladiva na natírání koz, šel domu a čekal na komisi.
No… neuteklo ani tolikhle času, možná ještě míň a komise již stála před kozou, takovéhle držky, kramfleky až na zem: Tak ptáčkař, tak se pochlap, frajere! S kozou. A už pošilhávali kolik má ptáčkař naštosovaných futer. A ten jako mílius s medovým úsměvem povídá: Tak, tak, milostpánové… tak, tak. Zde, prosím, koza… kozička… a zde barva na kozy, ták… na kozičky… a kladívečka, prosím… a nyní, prosím, zde pod vaším laskavým dohledem kozu upravím…. A komise unisono: Na to nemáme čas! Dvě stě futer! Pro každýho. Inu… pokrčil rameny ptáčkař… když je to takle, tak ten kozí problém sprovodíme ze světa jednou provždy.
A vzal kozí barvu, nalil jí papalášům na ty jejich držky a tak dlouho jim jí tam roztíral kladivy, až ty držky měli až ke kramflekům.
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
