NEJZDRAVĚJŠÍ WEB V ČR – 0 % tuku, 0 % cukru, 0 % koronaviru, 100 % humoru

TŘI ZLATÉ VLASY DĚDA NEVĚDA

To byla jednou jedna stará, stařičká došková chaloupka a v ní přebývali staří, stařičcí rodiče a ti měli velice naivního syna Honzu. Byl tak až naivní, že mu sami
ti rodiče říkali Naivní Honza. Vlastně jenom jeden ten rodič, protože jeden ten rodič mu uhynul a zůstal mu jenom jeden. A tenhleten Naivní Honza seděl jenom doma za pecí, protože měl tři vlastnosti. Byl chudý, smrděl a neměl žádné kamarády. Kamarády neměl, protože byl tak chudý a chudý byl, protože smrděl. Korunou. A smrděl korunou, protože neměl žádné kamarády. A hlavně kamarádíčky. Takový to byl začarovaný kruh. A tak Naivní Honza přemýšlel jak z téhle šlamastyky ven a tu si pravil: „Inu, ze začarovaného kruhu ven mi pomůžou zase jenom nějaké čáry.“ A sebral se a šel do světa hledat starého, stařičkého děda Nevěda, aby se ho zeptal jakými čárami ze začarovaného kruhu ven. A tak šel a šel a šel až jednoho krásného dne přišel ke staré, stařičké kamenné jeskyni, ve které spal čarovný děd Nevěd. Naivní Honza vstoupil do jeskyně a uviděl, že dědovi Nevědovi se na holé hlavě třpytí tři dlouhé, předlouhé zlaté vlasy. Vytrhl mu tedy první a pravil“ „Inu, děde Nevěde, poraď mi, proč já jsem tak chudý?“ A děd Nevěd se probudil a pravil: „Inu…“ A zazíval a ještě pravil: „Nevím.“ A spal dál. Naivní Honza mu tedy vytrhl druhý zlatý vlas a pravil: „Inu, děde Nevěde, poraď, proč jsem já… tedy… proč smrdím? Korunou?“ A děd Nevěd se opět probudil a opět pravil: „Inu… Nevím.“ A spal dál. Naivní Honza mu tedy vytrhl třetí vlas a pravil: „Inu, děde Nevěde, pověz, proč nemám žádné kamarády?“ A děd Nevěd zase: „Inu.“ a „Nevím.“ Ale zase už dál nespal, nýbrž se proměnil ve starého, stařičkého černého kocoura a zmizel. A Naivní Honza pravil: „Inu… to jsem se pranic nedozvěděl. Ale alespoň mám tři dlouhé, předlouhé zlaté vlasy. A to je hromada zlata! Prodám ho a hned přestanu být chudý a hned přestanu smrdět a panečku! A to budu mít hned kamarádíčků. “ A naložil zlaté vlasy na vůz a ze všech sil ho odtlačil do města ke zlatníkovi. Ten si zlato prohlédl a pravil: „Cha, cha, chá! Kde jsi to zlato sebral
Naivní Honzo?“ A ten se zarazil a pravil: „Inu, sebral jsem ho… vlastně kocourovi…“ A vysmátý zlatník pravil: „Cha, cha, chá! Chachachá. To se nedivím. Vždyť je to zlato kočičí. A tak zase zůstal Naivní Honza bez kamarádů chudý smrdět doma za pecí. Inu, není všechno zlato, co se třpytí.

Píše a kreslí: Sidonius Jiro

Sdílet:

Share on facebook
Share on pinterest
Share on email
Share on whatsapp

Chceš víc humoru?

Máš rád humor a chceš ho dostávat až do schránky? Předplať si náš humoristický časopis Tapír