SKVĚLÁ FINTA
Marušák s Marušákem se jednou zvencli a šli na špacír na poušť Gobi. Když došli k duně číslo dva tisíce čtyři sta padesát osm, řekli si, že by mohli zahnout slabě, ale opravdu jenom slabounce doleva.
Tak to Marušák s Marušákem udělali a co čert nechtěl, zničehožnic to najednou z písku udělalo: Flus ho! A přesně, akorát v tom místě, vylítnul z písku nějaký obrovský gejzír. Marušák s Marušákem po sobě blbě čuměli a pak Marušák povídá: To mě poser… ty vole, to je snad ropa, né? A Marušák kroutil hlavou a povídá: Prdel vody. Kde by se tady vzala ropa?! Ale hovno prdel vody, na to Marušák, to leda prdel ropy! Ti řikam, že je to ropa!!
A tak začali hrabat v písku a asi tak za čtyři časové periody, tak nějak kolem ramadánu vyhrabali potrubí. Ty vole… to je potrubí, vole. Povídá Marušák. Vidíš to? Někdo ňákej tu našel ropu a zahrabal jí do
písku a my sme jí teď zas našli, takže vona je naše a sme bohatý jako ňáký, vole, šejkové! Povídá nato Marušák. Jak… my???Já sem jí našel!!! Povídá Marušák. Jak našel? Já jí taky našel. Povídá zase Marušák. A kdo řikal, prdel vody a podobný hovadiny, aha? A Marušák s Marušákem se začali docela fest hádat a
najednou: Flus ho! Další gejzír z potrubí. A zasáhnul Marušáka přímo do ksichtu a Marušáka zase do ksichtu. Chvíli se třepali a pak sebou praštili jak dlouhý tak široký a bystrozraký do písku a bylo po nich.
A bylo ticho a slunce pálilo a písek sálal a vzduch stál a najednou se potrubí zavlnilo a najednou se potrubí zvedlo a vyklubal se z něj obrovský pouštní červ Olgoj Chrchloj a jen se tak usmál, oblízl se a začal hodovat. On má totiž rád čerstvé, ještě křupavé Marušáky.
Píše a kreslí: Sidonius Jiro