Neznámý pachatel s těžko identifikovatelným obličejem neznámého člověka se vloupal v noci z včerejška na lepší zítřek do dosud majetkově nedoložené vily poslance parlamentu pana soudruha P. CH. a hodlal se zde krádeží zcela jistě nezákonně obohatit na jeho ne zcela jistě zákonně nabytém majetku. Při ládování osmého pytle tisícieurových bankovek z evropských dotací byl vyrušen majetkovědobře naloženým poslancem P. CH. a v nastalé hádce o pytle jej střelil z bezprostřední blízkosti minometem do hlavy s cílem usmrtit jej. Dvacet sedm projektilů prolétlo poslancovou hlavou a lehce nakřáplo dvacet sedm ze tří set zlatých cihel vystavených v poslancově knihovně. Poslanci samotnému se na štěstí nic nestalo, neboť projektily, byť rozptýlené, nezasáhly žádný důležitý orgán v jeho lebce.
Nepříjemný případ s politickorasovým podtextem se stal v jednom dni mezi dvěma nocemi v nedaleké budoucnosti v roce 2075. Několik posledních individuí, patřících k bílé nepřizpůsobivé menšině, zde demonstrovalo a požadovalo umožnění pravidelné docházky do svého zaměstnání, možnost dodržovat noční klid, zbavení povinnosti permanentně pobírat sociální dávky a chodit ozbrojený břitvou. Úderné složky naší barevné společnosti však proti této skupině obyvatel tvrdě a nekompromisně zakročily a internovali její členy do nápravného zařízení mezi ostatní příslušníky bílé menšiny, kde by měli být převychováni k asimilaci do většinové barevné společnosti pobytem za mřížemi, spojeným s odmítáním práce, tajným používáním mobilů, posilováním, sledováním televize a požíváním zakázaných omamných prostředků.
Nechutný případ familiárního zlatokopectví zaznamenali příslušníci výjezdové policie z jednotky AL DENTO 11. Objektem jejich zájmu se stal již desetkrát soudně netrestaný zlatokop A. U., jenž se neštítil rýžovat zlato z chrupu vlastní matky. Zlato z jejích zubů rýžoval tak, že matce permanentně podával k jídlu nedovařenou rýži, jejíž tvrdá zrnka hoblovala zlato z jejích zubů a ve finálním stádiu se neštítil podávat jí rýži vůbec nevařenou, jež byla příčinou vylámání celých jejích zlatých zubů ke spokojenosti chamtivého zlatokopa – syna. Tento se vymlouval a vykrucoval a hrál vyšetřovatelům na city a na flétnu, že to on nic, že on muzikant, ale byl obratně usvědčen stopami zlata nalezenými v jeho vlastní pánvi. Polehčující okolností pro něj je, že svou trestnou činnost páchal při sníženém vědomí, neboť v inkriminované době trpěl zlatou horečkou 43,8 stupně Celsia.
Píše: Sidonius Jiro
