NEJZDRAVĚJŠÍ WEB V ČR – 0 % tuku, 0 % cukru, 0 % koronaviru, 100 % humoru

DVOJNÍK

Cecil Bakule bydlel, člověče, až támhle někde v pohraničí. Někde na nějaké samotě až… no prostě… v nějakých horoucích… tědletěch. On ho vůbec nikdo neznal a on také nikoho neznal.
No, člověče… takhle on tam vegetil dobrých pětačtyřicet let a najednou… on ti dostal hlad! No, to víš. V almárce vymeteno, v komíně už také léta nevisel žádný voňavý kocour… nó… tak teda milý zlatý Cecil Bakule sebral těch pár grejcarů, co měl ještě po kmocháčkovi a šupky dupky, odstěhoval se do toho… nó… toho velikého města… největšího u nás… Teď si nevzpomenu. Jo! A tam von bydlel v Jechumtálově ulici, číslo popisný osm. Nó… normálně v Jechumtálce. A jak von se tam teda ukvartýroval, tak vyštrachal ze strožoku těch pár šupů a že si jde koupit kus toho žvance. Oblékl si na to ty božíhodové hadry a šel hned naproti do toho nažloutlého koloniálu.
Člověče! On ti tam ráno vešel, vystál tu frontu… né moc… tak těch sto čtyřicet, sto sedmdesát lidí… tak ti tam ráno vešel a večer povídá: Jednu housku, halejte. Ten prodavač se na něj tak nějak divně culil, podával mu tu housku, ale tak aby si jí nemohl vzít a povídá takovým tím slizkým hlasem: Bude to dohromady deset tisíc, jedna koruna, pane Kakeš! Bakule na něj koukal a myslel si, jestli on není nějaký vydlabaný. Tak si ho měřil a povídá na plnou hubu: Cóó?! A týpek: Deset tisíc, jedna! A Bakule: Jak může stát houska deset tisíc jedna?! Jedna… Úplně lehce, pane Kakeš. Jedna stojí kačku a ta desítka je sekera, kterou jste tu zaťal za těch deset tisíc housek, který jste tu za těch pětačtyřicet let sežral. Takže teď vysolte na dřevo desítku a já vám dám housku, nebo jinak vám
budu muset rozvázat paměť klackem, pane Kakeš.
No, krucinálhímlaudondonevetr, heršof!!! Řval Bakule. Jakej já sem Kakeš?!! A to samé bylo u řezníka. Tam po něm chtěli osmdesát a v hospodě U Kazimourů  
 
dokonce sto dvanáct tisíc. A všude mu tvrdili to samé. Prej: Zaplaťte, pane Kakeš, jináč vám dáme do držky. Ono to totiž bylo takhle. On totiž už celých pětačtyřicet let bydlel tom baráku, co se říká U Čumrdů, tak tam bydlel nějaký Servác Kakeš. On dělal chvilku podržtašku v nějaké půjčovně, pak toho ze zdravotních důvodů nechal, jelikož se mu udělala piha na slabině a protože mu pak došly prachy, tak si začal půjčovat. Nejdřív v té půjčovně a pak už všude. No, dlužný byl, kam se podíval. Všude už byl provařený a znali ti ho jak falešný pěťák.
No… a náš milý Bakule, člověče, mu byl, jak kdyby mu z oka vypadl. To byla podoba, hele… Ty měli stejný snad i ty holuby… kdyby ses jim tam kouknul. A v tom je vidět, jaký on měl ten vyhládlý Bakule pech. On už měl takového hladíka, že by polykal hřebíky. No, hlad jak herynk, v břiše se mu to kroutilo a jen tak tak, že si hlady neokusoval podrážky. Tak šel domu, tam do té Jechumtálky, lehnul si do postele, čuměl do stropu… a najednou ti vstal, člověče, oblík si takové ty teplejší plavky a šel do kina. Tam ho to nějak nebavilo, nebo co a tak asi minutu a půl před koncem utekl domu. Zase si lehnul, zase čuměl… a najednou ti vylítnul, navlíknul si takové ty jemné dřevěné fusekle, šel takhle ke kamnům, tam si stoupnul na jednu nohu, tu druhou si dal tadyhle za ucho, předpažil… a… a umřel hlady. Člóvěče…! A Kakeš? Darmo mluvit…

Píšr a kreslí: Sidonius Jiro

Sdílet:

Chceš víc humoru?

Máš rád humor a chceš ho dostávat až do schránky? Předplať si náš humoristický časopis Tapír