NEJZDRAVĚJŠÍ WEB V ČR – 0 % tuku, 0 % cukru, 0 % koronaviru, 100 % humoru

DVOJNÍK

Cecil Bakule bydlel, člověče, až támhle někde v pohraničí. Někde na nějaké samotě až… no prostě… v nějakých horoucích… tědletěch. On ho vůbec nikdo neznal a on také nikoho neznal.
No, člověče… takhle on tam vegetil dobrých pětačtyřicet let a najednou… on ti dostal hlad! No, to víš. V almárce vymeteno, v komíně už také léta nevisel žádný voňavý kocour… nó… tak teda milý zlatý Cecil Bakule sebral těch pár grejcarů, co měl ještě po kmocháčkovi a šupky dupky, odstěhoval se do toho… nó… toho velikého města… největšího u nás… Teď si nevzpomenu. Jo! A tam von bydlel v Jechumtálově ulici, číslo popisný osm. Nó… normálně v Jechumtálce. A jak von se tam teda ukvartýroval, tak vyštrachal ze strožoku těch pár šupů a že si jde koupit kus toho žvance. Oblékl si na to ty božíhodové hadry a šel hned naproti do toho nažloutlého koloniálu.
Člověče! On ti tam ráno vešel, vystál tu frontu… né moc… tak těch sto čtyřicet, sto sedmdesát lidí… tak ti tam ráno vešel a večer povídá: Jednu housku, halejte. Ten prodavač se na něj tak nějak divně culil, podával mu tu housku, ale tak aby si jí nemohl vzít a povídá takovým tím slizkým hlasem: Bude to dohromady deset tisíc, jedna koruna, pane Kakeš! Bakule na něj koukal a myslel si, jestli on není nějaký vydlabaný. Tak si ho měřil a povídá na plnou hubu: Cóó?! A týpek: Deset tisíc, jedna! A Bakule: Jak může stát houska deset tisíc jedna?! Jedna… Úplně lehce, pane Kakeš. Jedna stojí kačku a ta desítka je sekera, kterou jste tu zaťal za těch deset tisíc housek, který jste tu za těch pětačtyřicet let sežral. Takže teď vysolte na dřevo desítku a já vám dám housku, nebo jinak vám
budu muset rozvázat paměť klackem, pane Kakeš.
No, krucinálhímlaudondonevetr, heršof!!! Řval Bakule. Jakej já sem Kakeš?!! A to samé bylo u řezníka. Tam po něm chtěli osmdesát a v hospodě U Kazimourů  
 
dokonce sto dvanáct tisíc. A všude mu tvrdili to samé. Prej: Zaplaťte, pane Kakeš, jináč vám dáme do držky. Ono to totiž bylo takhle. On totiž už celých pětačtyřicet let bydlel tom baráku, co se říká U Čumrdů, tak tam bydlel nějaký Servác Kakeš. On dělal chvilku podržtašku v nějaké půjčovně, pak toho ze zdravotních důvodů nechal, jelikož se mu udělala piha na slabině a protože mu pak došly prachy, tak si začal půjčovat. Nejdřív v té půjčovně a pak už všude. No, dlužný byl, kam se podíval. Všude už byl provařený a znali ti ho jak falešný pěťák.
No… a náš milý Bakule, člověče, mu byl, jak kdyby mu z oka vypadl. To byla podoba, hele… Ty měli stejný snad i ty holuby… kdyby ses jim tam kouknul. A v tom je vidět, jaký on měl ten vyhládlý Bakule pech. On už měl takového hladíka, že by polykal hřebíky. No, hlad jak herynk, v břiše se mu to kroutilo a jen tak tak, že si hlady neokusoval podrážky. Tak šel domu, tam do té Jechumtálky, lehnul si do postele, čuměl do stropu… a najednou ti vstal, člověče, oblík si takové ty teplejší plavky a šel do kina. Tam ho to nějak nebavilo, nebo co a tak asi minutu a půl před koncem utekl domu. Zase si lehnul, zase čuměl… a najednou ti vylítnul, navlíknul si takové ty jemné dřevěné fusekle, šel takhle ke kamnům, tam si stoupnul na jednu nohu, tu druhou si dal tadyhle za ucho, předpažil… a… a umřel hlady. Člóvěče…! A Kakeš? Darmo mluvit…

Píšr a kreslí: Sidonius Jiro

Sdílet:

Share on facebook
Share on pinterest
Share on email
Share on whatsapp

Přispějte nám

Opravdu by jsme ocenili, kdyby jste nám pomohli Finančním darem na provoz těchto webových stránek, aby jsme vás mohli stále a lépe bavit :D