O VLASATÉM HONZOVI
Byl jednou jeden Honza a ten nepřetržitě ležel doma na peci a zdánlivě se teoreticky o nic nezajímal. Nebylo to vlastně ani moc divné, neboť to byl, ale jenom mezi námi, doopravdický Hloupý Honza, ale jeho rodiče to poměrně dost úspěšně tajili, jednak z důvodu, že byli skromní a jednak kvůli paparazziům. Ale Honza jenom tak budižkničemovatě vypadal a ve skutečnosti se prakticky zaobíral myšlenkou stát se šampiónem v šampónovém modelingu a předvádět účinky všemožných šampónů a brát za to těžkou vatu. Jenže měl na hlavě pár chlupů. Jeho tatínek, starý Honza, měl hlavu jako koleno a proto si vzal jeho maminku, starou Honzovou, která měla vlasů až hanba po celém těle, aby jako Honza byl tak akorát napůl. Což tedy byl. Po celém jeho těle se to povedlo, pouze na hlavě měl vlasů polovic, než jiní Honzové v jeho věku. V podstatě mu každý druhý chyběl. Nedalo se sice říci, že by měl málo vlasů, ale měl je moc daleko od sebe. A tak staří Honzovi vzali Honzu k plastickému chirurgovi a ten Honzu zrentgenoval a pravil: „Transplantaci nových vlasů zcela zavrhuji, neboť volné parcely pro potencionální vlasy
vykazují nulovou úrodnost a to i po obouručním ošetření pěstícidy. S přihlédnutím k obsahu Honzovy hlavy navrhuji tedy alternativní řešení, spočívající ve zmenšení jeho hlavy na polovičku. Vakantní prostor uvnitř jeho hlavy toto řešení umožňuje a vzniklý poloviční povrch hlavy při stávajícím počtu vlasů přinese kýžený optický efekt radikálního zahuštění vlasového porostu.“ A na ta slova chirurg přiložil Honzovi k hlavě hlavní podtlakový vysavač, zmenšenou hlavu zapošil a druhý den už Honza s bujnou kšticí laškoval před kamerami se sortimentem šampónových pěn.
A z toho plyne poučení, že chceš-li se stát módní ikonou, nezáleží na tom, co máš v hlavě, ale na tom, co tam nemáš.
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
