POLEHČUJÍCÍ OKOLNOST
V jedné takové vesnici, která vypadala hodně divně, spíš tak něco mezi tímhle a támhletím, žili ve společné domácnosti Pacháček a Pucháček.
Byli to takoví dva smradi. Tvářili se většinou jako kdyby byli bůhvíco a přitom by ti ukradli nos mezi očima. No a tito smradi šli jednou do nějaké banky a tam povídají: Tak halejte, todle je přepadení, tak nečumte a navalte prachy!… Hm, tak jim dali prachy a smradi šli domů. Jenže zapomněli, že je nafilmovaly ty průmyslové kamery a jak oni neměli ani ty fusekle na ksichtech, tak je hned ydenty… ty… fity… no prostě je hned poznali podle těch ksichtů, co je to za smrady a už si pro ně jeli. To bylo nějak dopoledne a odpoledne už si pro ně jeli. Jenomže!
Mezitím, tak nějak v poledne, oni ještě ti smradi stihli jít ještě jednou do banky, zase do té samé a zase: Tohle je přepadení, prachy sem a ric pic a byli fuč i s pytlem prachů.No, tak poliši je zhaftli a jak je vezli v tom policajtském autě, tak vám najednou jedou kolem té banky. A hned ten jeden smrad povídá: Halejte se, nám se chce hrozně na záchod, voboum najednou, buďte vod tý dobroty, my si tajdle vodskočíme. A policajt: A kam jako? A oni: Nó… tajdle… do tý banky… A policajti: Tak fajn, my tady na vás počkáme.
A tak smradi vlítli do té banky a zase: Přepadení, prachy sem a vypařili se s třetím pytlem.
No, policajti čekali v autě jako kokoti asi dva dni a pak ten menší povídá: Ty vole, to snad ani není možný… aby tak dlouho házeli švihadla. A tak zavolali posily a během čtrnácti dnů přijel teda ještě jeden, bez nohy a s půlkou pendreku a tak tedy v této síle tam zase vlítli, do té domácnosti,
k těm smradům, kde oni se mazaně ukrývali s těmi pytli, protože si mysleli, že doma je nikdo hledat nebude. No… a zase je zhaftli a vezli je v tom autě, pěkně oklikou, mimo tu banku, tři pytle peněz na střeše, na nosiči, akorát je zapomněli zavázat. Asi po třech nedělích, když přijeli oklikou na fízlárnu, je obvinili z loupežného krádežnictví s následkem oloupení a dali je k soudu.
Tak se konalo přelíčení a ten soudce tam povídá těm smradům: Tak vy jste teda ukradli v té a té bance tři pytle peněz a takhle a takhle. Tím jste spáchali trestný čin a to se jako nesmí, takhle normálně a… A smradi mu skočili do řeči a povídají: No, ale to my sme nevěděli, že se to nesmí, my sme to nevěděli! A soudce se zarazil a: Tak vy jste to nevěděli? Né… my sme to nevěděli… A soudce: Ale to se přece nedělá! No jo, ale my sme to nevěděli, že se to nedělá! No jo… no… tak, když jste to nevěděli, tak jděte domu a už to víckrát nedělejte.
No… a tak šli ti smradi tedy domů a zase kolem té banky a ten jeden povídá tomu druhému: Hele… že bysme to eště chvilku nevěděli? A vlítli tam počtvrté.
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
