ŘEDITEL
Kretén Drábků se jednou ráno vyspal do růžova a tak jel pendolínem do starobince, který byl sice hned vlevo, ale za rohem.
Na chodbě tam potkal dvaadevadesátiletého inženýra Šimáčka, profesora na odpočinku a povídá mu: Hele, ty cucáku… kde je tady kancl? Profesor se nezmohl ani na slovo a ukázal mu doprava, doleva, dopředu a dozadu. Kretén Drábků šel vybraným směrem a myslel si: Šupák jeden. Až tady budu ředitelem, tak mu zvalchuju hřbet. Ale nahlas neřekl nic, protože byl fikaný.
Asi po čtyřech hodinách přišel do kanceláře a povídá: Tak sem tady. Jasně, pravil ředitel. Já jsem tady ředitel, co si přejete? By sem tady chtěl dělat ředitele. Jasně, pravil na to ředitel, ale já sem tady ředitel. Kretén Drábků na něj chvíli čuměl a pak povídá: Co? A ředitel: Ředitel! Já jsem ředitel. Kretén Drábků na něj zas čuměl, ještě déle a povídá: No… a já bysem nemoh bejt? Poslyšte, pravil na to ředitel, poslyšte…
jestli máte zájem o nějakou práci, tak sháníme topiče. Kretén Drábků chvíli čuměl a pak povídá: Co? Topiče! To jako, že bysem topil? Jo. A kde? No, tady. Kretén Drábků zase chvíli čuměl a pak povídá: Ty cucá… aha. Tak jo.
A tak začal kretén Drábků topit ve starobinci. Šel na to systematicky. Hned po ránu utemoval všechna okna a dveře a i všechny ostatní otvory vůbec a pustil do starobince vodu. Já vam dám, vy kurvy, myslel si, ale nahlas nic neřekl, protože byl fikaný. Práce mu šla od ruky a za chvíli měl utopené celé přízemí a první patro, pak druhé, třetí a nakonec utopil i ty vychcánky, co se schovali na půdě.
Jediný, kdo přežil, byl profesor Šimáček, který stál celou dobu na rukách na komíně, protože normálně měl závrať. Kretén Drábků ho pozoroval vodním dalekohledem a myslel si: Ty cucáku… počkej, až tady budu ředitelem!
Ale nahlas neřekl nic. Takhle až on byl fikaný.
Píše a kreslí: Sidonius Jiro