O CHYTRÉM KRÁLOVSTVÍ
Bylo jednou jedno chytré království a v tom království žil v chaloupce u svých chytrých rodičů jeden Chytrý Honza. Byl velmi chytrý, neboť měl stejně jako jeho rodiče vystudovanou chytristiku na Vysoké škole chytrácké a pyšnil se titulem chytrolína. Jeho otec byl dokonce tak chytrý, že celé dny jenom ležel v chaloupce na peci a se zavřenýma očima o něčem stále chytře přemýšlel. A Chytrý Honza, jenž byl na svého ještě chytřejšího otce velice pyšný, stál před chaloupkou a chytře volal: „Lidičky, lidičky, pojďte se podívat k nám do chaloupky! Pojďte se podívat na mého chytrého otce, jak chytře leží na peci a chytře přemýšlí!“ Ale Honzova chytrá maminka Honzovi chytře pravila: „Poslyš, Chytrý Honzo, takhle tady nevolej. Vidíš, že tvůj chytrý otec chytře přemýšlí a ještě by se mohl z tvého volání uleknout a následkem toho ještě i snad, nedejbože i zhloupnout!“ „A kde mám tedy volat?“ Ptal se Chytrý Honza. „Jdi k lesu a volej chytře do lesa.“ Poradila mu chytře jeho chytrá maminka. „Hm…“ Pravil Chytrý Honza. „A co, když mě při tom volání nachytá chytrý myslivec? Mohl bych se ho leknout a z toho úleku ještě, nedejbože i zhloupnout.“ „Neboj.“ Pravila chytře maminka. „Však on ti chytrý myslivec ucho neutrhne.“ A tak šel tedy Chytrý Honza k lesu a volal: „Lidičky, lidičky!“ Ale jak byl chytrý, tak si hned uvědomil jaká je to blbost volat do lesa: „Lidičky!“ A hned se opravil a volal: „Stromečky, stromečky!“ A než stačil zavolat: „Pojďte se podívat na mého chytrého otce atakdále…“ už vedle něj stál chytrý myslivec, chytře se na něj podíval a než bys řekl švec, utrhl Chytrému Honzovi ucho. A to je vlastně celá pohádka. A z této pohádky vlastně vůbec žádné chytré poučení neplyne, jenom je zde pěkně chytře vidět, jak se do lesa volá, než se ucho utrhne.
Píše a kreslí: Sidonius Jiro
