NEJZDRAVĚJŠÍ WEB V ČR – 0 % tuku, 0 % cukru, 0 % koronaviru, 100 % humoru

Jak převychovat babičku.

„Vánoce jsme přežili, teď zas bude masopust, pořád je na co se těšit“ řekl táta v autě, když jsme zase jeli na víkend k babičce a dědovi. „Už se těším na ty dobroty, svíčková, řízky – jó, babička, to je kuchařka.”

„Pořád jen to jídlo“, zlobí se mamka, „ půjdeme na ten myslivecký ples?“

„Ale jistě, maminko, jistě“ rozplývá se táta.

My s bráchou se těšíme také. Na babičku, na dědu, na kamarády. 

„Není nad víkend na českém venkově“ vykřikne najednou táta za volantem.

„Těšíš se na svíčkovou, co?“, ozval se brácha Béďa, který chodí do třetí třídy.

„Bedřichu“, řekl táta, „ty se hlavně starej sám o sebe, jseš pořád samej malér.“

Bráchovi se moc líbí neslušná slova, ve škole už s tím měl několikrát problémy. Spoustu takových slov pochytá právě od babičky. Ona totiž pracovala dlouho v kravíně a naučila se tam pěkně nadávat. „To je profesionální deformace“, říká vždycky děda. „To víš, celej život mezi krávama, volama a bejkama, to se jeden nemůže divit, že má takovej slovník“.

„Alespoň přes ten víkend, kdyby se mírnila“, zlobí se vždycky táta, „ takové výrazy, Béďa to pak všude vykládá, jak my pak v té škole vypadáme. Něco se s tím už musí udělat!“

Hned druhý den ráno přesvědčoval na dvoře dědu, aby mu pomohl babičku nějak přemluvit. „Teď je vhodná doba. Svátky, a tak.“

„Mě do toho netahej“ říkal děda, „s bábou nikdo nehne“.

Nakonec pak ale šli oba s babičkou do obýváku. Asi po pěti minutách se dveře otevřely. Babička se mračila jako čert. „To je teda masopust“, zavrčela. Pak už jen občas prohodila „kde zas mám tu sběračku, kam jsem položila brejle“. Celý den skoro nikdo nemluvil. Děda ani nešel do hospody a pil celý den jen lahvové pivo.

Babička byla nervózní, protože si nemohla zaláteřit. Odbíhala  každou chvíli na dvůr.

„Kam ta bába pořád chodí“, divil se děda.

Béďa ji tajně sledoval. Vyběhla ven a vynadala slepicím, kachnám, praseti a svůj díl dostal i pes Beník. 

Když se vracela,  Béďa se krčil na verandě a ještě si stačil zapsat poslední výraz, který zaslechl: “A už mě moc nes…“. Jenom nebylo jasné, jestli tato slova patří ještě domácímu zvířectvu, nebo už do kuchyně.

Jinak byl celý den nezvyklý klid. „Chce to jen trochu taktiky, trochu psychologie. Vlastně na tom celkem nic není“, pochvaloval si to najednou děda. Jak se ale za chvíli ukázalo, nebyla to tak docela pravda. K večeru už visela ve vzduchu těžká nervozita. Bylo jasné, že se ještě něco semele.

Babička odpočívala na gauči. Najednou odložila křížovku a povídá: „Tak copak asi dnes bude v té televizi?“ a začala prohlížet program. Když chvíli nic neříkala, zvolal najednou nervózně děda: „Jéžišmarjá,  tak je v tý bedně něco, nebo co?”

„Počkej, počkej, moment“ řekla babička a na tváři se jí najednou objevil lehký úsměv.

„Dej to sem, podívám se sám“, zlobil se děda.

„Á, tady, už to mám“ řekla babička. Podívala se na nás přes brýle a řekla: „Kurva…“

„No teda Maruš“, zvolal  děda, „já se z toho snad…“

„Kurvahošigutentag v osum nula nula ČT 1“, dokončila větu babička. 

„Co je zas tohle!?“, koukal vyjeveně děda, který se o žádné filmy nezajímá a divil se, že nikdo jiný neprotestuje.

„Tady! Tady to píšou“ řekla babička a prstem ukázala na řádek v TV programu. Děda  nevěřícně koukal chvíli do novin, chvíli na tátu. Polknul naprázdno a zapálil si cigaretu. „Jedna nula pro bábu zašeptal  do ucha tátovi”.

„Teda ten Polívka“, pokračovala babička, „to je ale pěknej sprosťák, to jsem si o něm nemyslela“, vychutnávala si to malé vítězství. Mezitím ale začaly v televizi sportovní zprávy a přišla další rána. „Z tenisu“ ozval se hlasatel.  „Williamsová Serena to opět dokázala, její sestra…“ Babička se  prudce posadila na gauči, máchla rukou k obrazovce a vykřikla: „Slyšeli jste to?! Teď to tam řekli!“

„Co zas?“ vylekal se děda.

„Že Williamsová na to sere.“

„Panenkosvatohorská pomož.“ bědoval děda. Vypadalo to že se zhroutí.  „Ty vidíš a slyšíš jen to co chceš“, volal rozčileně”.

Pak se otočil na tátu a řekl polohlasem: „Radovali jsme se předčasně“. Babička spokojeně zamrkala, odložila program a pokračovala v luštění křížovky. „Radši to snad vypni“ řekl děda a kývnul hlavou na tátu. „Pustím rádio. Tohle už není možný“. Z rozhlasu se ozvalo:  „…koncert. Na klavír hraje Jan Adamus, sólo na hoboj Alfredo di Posserto“. V ten moment babička zahodila křížovku a vítězoslavně vykřikla: „Taky dobrý. Prej Alfréde poserto. A to klidně řeknou v rádiu. Co ještě chcete?! Kdo to neslyšel je vůl a k tomu hluchej a už mě dejte pokoj. Pouštějte si co chcete, stejně odevšad slyšíte jen samý sprosťárny. Akorát, co řeknu já, to je špatně, všechno na mě svádíte. Ale já vám dám masopust! Řízky a svíčkovou. Kulový! Když budete moc hodný, dostanete nejveš topinku a šlus“.

„To ti teda děkuju“, naklonil se děda k tátovi, „pěkně jsem si to u báby polepil a výsledek je stejně nula.“  Babička zkrátka vyhrála i když trochu švindlovala. Hlavní ale bylo, že to dusno se začalo najednou rozplývat a za chvíli  už bylo všechno zase jako dřív. Už se usmíval i děda. Spiklenecky šťouchnul do táty, který se jediný ještě mračil a povídá: „Dělej, oblékat, zvu tě na jedno pivo“.

Napsal: Stampy

Sdílet:

Share on facebook
Share on pinterest
Share on email
Share on whatsapp

Přispějte nám

Opravdu by jsme ocenili, kdyby jste nám pomohli Finančním darem na provoz těchto webových stránek, aby jsme vás mohli stále a lépe bavit :D