Petr Kerles vzpomíná na svého otce Jaroslava Kerlese.
Jaroslav Kerles byl legendární český výtvarník a karikaturista, jenž za svůj život vytvořil vedle ilustrací knih pro děti a dospělé více než tisíc vtipů a karikatur. Byl kmenovým autorem časopisu Dikobraz a svůj kreslený humor vystavoval ve své vlasti i v zahraničí. Je též autorem kapra Jakuba, jednoho ze symbolů Jihočeského kraje.
Jste synem legendy českého kresleného humoru Jaroslava Kerlese. Jak na svého otce vzpomínáte?
Vzpomínám na něj hlavně jako na bezvadného tátu, který se nám dětem (mám ještě starší sestru Evu a staršího bratra Marka) maximálně věnoval. Chodil s námi do přírody na čundry, jezdil na kole, dělal blbiny, kreslil si, hrál nám loutkové divadlo. A do toho, jakoby mimochodem, kreslil krásné obrázky. Alespoň nám to tak připadalo, protože ze začátku, když se vydal na volnou nohu, kreslil hlavně od pozdního večera až do časného rána.
Později normálně tvořil za rodinného provozu u svého stolu uprostřed třípokojového bytu. Nakukoval jsem mu při kreslení zvědavě přes rameno a on mě nikdy neodehnal. Naopak, měl cvrkot okolo sebe rád. Dodnes obdivuji, jak všechno zvládal. V době našeho dospívání a dospělosti byl pro nás obrovskou morální autoritou, oporou a moudrým rádcem. A že to s námi často neměl vůbec jednoduché! Stejně krásný vztah měl s naší maminkou Věrou, se kterou byl ženatý 53 let. Byli jako jedno tělo, jedna duše, nerozluční parťáci.
Jaké bylo dětství vašeho otce, kdy a kde se narodil, kde studoval a žil?
Taťka měl pražskou krev a i místem jeho narození byla Praha. Celý život ale prožil v metropoli jižních Čech – jeho milovaných Českých Budějovicích. V době, kdy se narodil, žili již jeho rodiče, původem z Prahy, nějaký čas v Budějovicích, protože jeho tatínek jako vystudovaný malíř skla a porcelánu se sem přestěhoval za prací ve smaltovně Sfi nx. Naše babička jela taťku do Prahy jen porodit ke známému porodníkovi, ale hned se vrátila zpět na jih. Za to jsme dodnes babičce s dědou (které jsme už ale bohužel nezažili) vděční, protože v Českých Budějovicích by přece chtěl žít každý – a nám se to díky jim poštěstilo. Jinak, i když se narodil v těžké době na začátku války v roce 1939, měl taťka šťastné a krásné dětství. Poválečná doba byla jako stvořená pro klukovské hry. Často například vzpomínal, jak se svým starším bratrem Pavlem nacházeli různé zbytky vojenské výstroje a výzbroje, nebo jak jim zamával černošský pilot americké stíhačky. Od mládí čundroval s kamarády z různých trampských a chatových osad z okolí města nebo se svými spolužáky z budějovické stavební průmyslovky. Hrál také kratší čas ochotnické divadlo a samozřejmě celou tu dobu kreslil a kreslil.
Od kdy se datuje tvorba Jaroslava Kerlese, kde všude publikoval a vystavoval?
Po roce 1970 přešel taťka na volnou nohu a začal se věnovat výtvarné tvorbě profesionálně na plný úvazek. To byl tehdy – se třemi malými dětmi – odvážný krok, ale díky svému talentu, píli, cílevědomosti a také zejména díky velké podpoře naší maminky, se brzy stal kmenovým autorem tehdy velmi populárního humoristického časopisu Dikobraz, který vycházel ve statisícových nákladech. V Dikobrazu publikoval pravidelně až do jeho zániku po roce 1991. Kreslil také do časopisů Květy, Signál, nebo do novin, které měly humoristický koutek, jako bylo například Svobodné slovo. V „dikobrazích“ dobách v 70. až 90. letech byl kreslený humor prestižním výtvarným oborem, kvalitní humoristické časopisy vycházely prakticky v celé Evropě i jinde ve světě. Oblíbené byly také různé souborné národní a mezinárodní výstavy karikaturistů a humoristické soutěže. Těch se účastnil i taťka. Pokud si dobře pamatuji, získal například ocenění na festivalu v bulharském Gabrovu. Cena byla spojena také s fi nančním oceněním, ale taťka si pro ni stejně nemohl jet, protože za cestu by zaplatil mnohonásobně víc, než by dostal.
Co vše obsahuje výtvarné dílo vašeho otce a lze vůbec vyčíslit počet jím vytvořených vtipů a karikatur?
Dílo Jaroslava Kerlese neobsahuje zdaleka pouze kreslené vtipy, kterých vytvořil více jak tisícovku. Už v době své spolupráce s časopisem Dikobraz ilustroval mnoho knih, vycházela leporela a omalovánky pro děti s jeho obrázky. V polistopadové éře v roce 1990 se podílel jako výtvarník na tvorbě dětského večerníčku Pan Huu nebo ilustroval téměř celé knižní dílo amerického spisovatele Roberta Fulghuma. Déle jak dvacet let spolupracoval na projektu Jižní Čechy pohádkové, pro který vytvořil stovky tzv. logovtipů (kreslených log různých turistických míst) s dnes už legendárním symbolem jižních Čech kaprem Jakubem. Již přes 25 let vycházejí v opavském nakladatelství pana Tesaře stolní kalendáře s taťkovými vtipy, ale také s lidovými příslovími a pranostikami. Nedá mi to nezmínit se také o naší vzájemné spolupráci. V roce 1997 jsem ve svém nakladatelství Nok (dnes již neexistujícím) vydal taťkovu plně autorskou knížku pro děti Legrace v pohádce, kde své obrázky doprovodil i vlastními verši s vtipnou pointou.
Kde získával váš otec inspiraci ke své tvorbě?
Inspiraci čerpal prostě ze světa kolem sebe. Nedá se říci, že by pro něj nějaké prostředí bylo více inspirativní a jiné méně. Některé nápady si musel tvrdě a dlouze vysedět u svého pracovního stolu a některé k němu přišly lehce a samy, třeba při čekání ve frontě na poště nebo při jízdě na kole.
Jaký druh humoru měl váš otec nejraději?
Myslím, že nejraději měl čistý humor bez nálepek typu černý, intelektuální, erotický, lidový a podobně. Prostě humor, kterému se zasmějete a přitom za ním nemusíte nic dalšího hledat. Tátovým nejoblíbenějším komikem byl Vlasta Burian. Měl rád ale také třeba humor Felixe Holzmanna nebo Mr. Beana. Mezi kolegy karikaturisty neměl jednoznačného favorita. Dokázal ocenit každý dobrý fór bez rozdílu, ať už byl od světoznámého autora
nebo nějakého začátečníka.
Zabýval se váš otec také takzvanou volnou tvorbou, tvořil si i jen tak sám pro sebe?
Taťka od mládí nejen kreslil, ale také výborně maloval. Už to nějaký čas dokonce vypadalo, že půjde studovat na výtvarnou akademii, ale z toho z rodinných důvodů sešlo. K malování se pak vrátil až v důchodu, kdy měl více času a už nebyl finančně závislý jenom na zakázkách. Tvořil například různé abstraktní obrazy, inspirované jeho sny. Sám ale říkal, že už to není ono, že má karikaturou pro malování „zkaženou“ ruku. Vrátil se tedy ke svému stylu. Kreslil různé výjevy ze života okolo sebe, které ho nějakým způsobem zaujaly, a on je zobrazil s určitou nadsázkou a humorem – nazýval to pracovně „Divadlo svět“. Některá z těchto děl byla poprvé představena veřejnosti na souborné výstavě v Třeboni začátkem letošního roku a věřím, že ještě bude příležitost tuto méně známou oblast tátovy tvorby blíže představit.
V loňském roce vyšla Velká kniha vtipu Jaroslava Kerlese. Mohl byste nám tuto knihu více přiblížit a prozradit našim čtenářům, na co se v této publikaci mohou těšit?
Velká kniha vtipu Jaroslava Kerlese je opravdovou lahůdkou, a to nejen pro taťkovy fanoušky, ale pro všechny milovníky kresleného humoru. Nakladatelství Grada tuto výpravnou knihu zařadilo do své populární edice a vzdalo tak hold taťkovu celoživotnímu dílu. V knize, vydané u příležitosti taťkových nedožitých osmdesátin, je téměř 500 kreslených vtipů – jakési „Best of“ ze všech jeho
tvůrčích období. Takhle rozsáhlý výběr nebyl dosud nikdy vydán. A na čtenáře čeká také překvapení. Kromě osobní předmluvy mého bratra Marka se dočtou v knize i o tom, jak některé vtipy vznikaly, a to přímo z pera Jaroslava Kerlese.
Jaké máte další plány se šířením díla a odkazu Jaroslava Kerlese do budoucna?
Mým tajným přáním je, aby taťkovo dílo objevili i ti, kteří ho zatím vůbec neznají a jsou „nepoznamenaní“ Dikobrazem, to znamená především mladí lidé nebo zahraniční publikum. Taťkovy vtipy jsou nadčasové a jeho kresby originální a nezaměnitelné. Jeho obrázky jsou unikátní svojí zvláštní kombinací legrace a poetiky. Prostě tím, že člověka nejen rozesmějí, ale zároveň pohladí po duši, a to je v dnešní hektické době čím dál tím víc potřeba. O konkrétních plánech, jak bychom chtěli s rodinou taťkovo dílo dále šířit, nechci zatím příliš mluvit, abych je nezakřikl. Chystají se další výstavy, jednáme o reedicích dětských knih s taťkovými ilustracemi apod. V duchunmoderní doby jsme zřídili webové stránky
a profil na facebooku, kde budeme o všech aktivitách včas informovat. Jsem moc rád, že nás také oslovil pan Vostrý a od roku 2019 uveřejňuje pravidelně taťkovy vtipy také v časopisu Tapír. Díky tomu se vrátily tam, kam vždy především patřily – do humoristického časopisu a mezi lidi.
Děkuji za rozhovor.
Sidonius Jiro
