Vzdělání: Učební obor strojní mechanik (zámečník)
Střední průmyslová škola stavební

Moje umělecká dráha započala na vesnické škole v ochotnickém divadle. Dostal jsem roli v jakési divadelní hře, kde jsem měl odpovědět na jednoduchou otázku: „Máš pod čepicí vrabce?“

Odpověď: „Ne, nemám“. Pilně jsem trénoval repliku a byl jsem odhodlán neprošvihnout danou příležitost. Možná jsem i nechtěně probudil nějaké herecké ambice, no, nevím. V den premiéry hry mi nervy pracovaly nadoraz, po hození hlášky následovala asi tříminutová pauza (nápovědu slyšeli asi všichni kromě mne) a do trapného ticha jsem zakoktal něco…asi jako „nnnnevím“. No prostě hrůza, došlo mi, že asi na prknech žádnou závratnou kariéru neudělám.

Život šel dál, no to, že jsem neuspěl u přijímacích zkoušek na UMPRUM, mi rodiče zatajili a oznámili po půl roce.

Co dál? Zbyla mi jistota a to učební obor strojní zámečník, který jsem později dokončil v továrně AVIA Čakovice. Na vojnu jsem nastoupil na Slovensku, po absolvování jsem při zaměstnání vystudoval dálkově průmyslovku. Nějakou dobu jsem pracoval, jako vedoucí hospodářské správy, či jako stavební technik ve stavebnictví při rekonstrukci trafostanic.

Vždycky mě lákala čistota prázdného listu papíru a od dětství jsem čáral, čmáral později již cíleně kreslil různé postavičky a skicy. Nejvíce mě bavila kresba s nějakou pointou, či vtipem. Vystihnout povahu, osobnostní rys, karikovat hloupost situace. Začal jsem cíleně vymýšlet vtipy a svými kresbami nejprve bavit okolí, poté jsem se osmělil a začal jsem i publikovat. Mé prvotiny se objevily ve Večerní Praze, deníku Mladá fronta, deníku Práce, týdeníku Stadion, v týdeníku Reflex apod. Obesílal jsem i zahraniční soutěže karikatury a kresleného humoru např. zvláštní cena Eurokartoenale Belgie, diplom Zlatý Súdok Slovensko apod.

Koníčky
Kreslení, vaření, rukodělné stavební činnosti, cestopisy, literatura faktu