Začínal jsem jako všichni na základní škole, kde jsem kreslil do školní kroniky. Moje první malba byl křižník Aurora.

V učení jsem se v malování zdokonalil tak, že jsem dostal i výuční list oboru Malíř – natěrač. Přihlásil jsem se tedy na uměleckou průmyslovku do Uherského Hradiště, ale podnik, pro který jsem se vyučil, mne nedovolil dál studovat a tak jsem začal malovat vtipy, které se ale moc našemu zřízení nelíbily. Např. z časopisu Dikobraz mi napsali, že: „ Vaše vtipy se nehodí k otisknutí a bohužel je redakční rada neschválila….“ ( Tehdy byl i v redakční radě náš první československý kosmonaut Vladimír Remek a asi se mu moje vtipy o chlastu a lehkých ženách nelíbily).

Na vojně, kde jsem strávil 4 roky s přestávkou, jsem maloval padáčky a různé obrázky ( za pár, za 300, 400, 730 apod. ). Kreslil jsem i pro pejskařský časopis Knírač v Brně, několik vtipů mě vyšlo v Rovnosti, Lidové Demokracii a dokonce i v Bratislavském Ľudu.

Po revoluci jsem se rozjel a začalo to: Trnky Brnky, Špígl, Vyškeřák, Žena a Život, Oškeřáček, Paroháč, Srandokaps, Nei Humor a další. Většina mých kreseb však vyšla finančně naprázdno.

V dnešní době, kdy jsem již v důchodu, publikuji kresby v časopisu Detektor Revue (hledači pokladů), Oslavské Boudy (tramping) a nyní humoristický časopis Tapír.

Jako každý řádný důchodce nemám moc času, neboť mám příliš mnoho aktivit, abych dohnal to, co jsem za celý život nestihl…